Geniální Clive Sinclair a zrození mikropočítačů v Albionu | Kapitola 3

Ian Williamson

Ten, komu Británie vděčí za zrod mikropočítačového průmyslu, sice také není obecně známý, ale měl přeci jen štěstí. Sice se Sinclairem a Currym neměl až do roku 1977 nic společného, ale právě on jim zodpověděl na otázku, co by se dalo prodat. Paradoxní na celé té historii přitom je, že on sám sice otázku zodpověděl, mikropočítačovou stavebnici navrhl – ale otcem prvního britského mikropočítače se nakonec nestal. To je záhada, co?

I on, jen o pár let mladší než Miller-Kickpatrick, se zajímal o mikropočítače a nezávisle na něm došel ke stejnému závěru. V Anglii prostě chybí laciná stavebnice. Jenže kde ji vzít a nekrást? Williamson byl šikovný inženýr, pracující v malém think tanku Cambridge Consultants, kde, jak sám později tvrdil, bylo jeho pracovní náplní „přemýšlet o nemyslitelném a pokoušet se najít někoho, kdo by to potřeboval vyřešit“. Přemýšlením a později tvorbě své mikropočítačové stavebnice se věnoval pouze ve svém volném čase.

Měl ho asi celkem dost, protože už v polovině 1977 měl základní koncepci hotovou. Jako základ zvolil dnes neznámý a celkově neúspěšný čip National Semiconductor SC/MP, který byl velice levný a – tomu nebudete věřit – byl srdcem i výše uvedeného premianta jménem Scrumpi. Nebudeme panu inženýrovi sahat do svědomí co se inspirace týče, ale prostě to tak je. 

I volba velikosti paměti RAM byla jasná – 256 bytů, menší se nevyráběla. Co se zadávaní dat a jejich zobrazení, zde se ale od svého předchůdce radikálně odlišil. Byl přesvědčený, že je nutná klávesnice a displej, proto si zakoupil jednu z kalkulaček Clivea Sinclaira, rozebral ji, s osciloskopem pochopil její funkčnost, načež z ní vybrakoval zmíněné komponenty a připojil je ke svému dílu. Napsal firmware o velikosti 512 bytů, který umožňoval uživatelům zadávat data v oktalovém formátu, načež na pár ukázkových prográmcích vyzkoušel funkčnost.

Proč si zvolil zrovna oktalovou, tedy osmičkovou soustavu pro zadávání dat? No, i to byla z nouze ctnost. Jinde se data zadávala standardně hexadecimálně, ale Sinclairův obvod na řízení displeje zvládal zobrazování pouze čísel, nikoliv písmen, proto takové řešení. Bylo to samozřejmě omezující, ale měl pocit, že pokud někdo chce ušetřit hodně peněz, tak se převádění mezi číselnými soustavami prostě naučí. Tím, že použil kalkulačku, k prototypu natvrdo přidrátovanou, ušetřil spoustu peněz na podpůrných obvodech. Sám cenu prototypu odhadoval na 18 liber. Mohl tedy vytvořit stavebnici a začít ji prodávat.

Jenže právě v té době dostal pracovní nabídku, která se těžko odmítá. Firma Leyland Vehicles by mu svěřila pozici hlavního elektroinženýra. Samozřejmě, nebyla to práce s počítači, ale na druhé straně, skvěle placená a u zavedené firmy. Co teď? Mohl samozřejmě svůj prototyp strčit do šuplíku a zapomenout na něj, jenže to nechtěl.