Geniální Clive Sinclair a zrození mikropočítačů v Albionu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Když vloni zemřel Sir Clive Sinclair, objevila se spousta chvalozpěvů a nekrologů, které široké veřejnosti připomínaly zásluhy tohoto pionýra mikropočítačové revoluce, díky němuž se v osmdesátých létech mnozí dnešní padesátníci stali programátory či alespoň zasvěcenými uživateli počítačů.
V srpnu 1977 proto požádal o schůzku Clivea Sinclaira, který si s sebou vzal Chrise Curryho a jednoho večera se sešli v jednom z barů na Bar Hill. Chrise Curryho nabídka okamžitě zaujala. Sám o této možnosti uvažoval, dokonce dohadoval dodávku stavebnic z USA, ale cena byla prostě přemrštěná. Tohle byla fantastická příležitost. Sinclair byl nadšen daleko méně, vlastně se mu to moc nelíbilo. Jenže nic jiného k dispozici nebylo.
A tak Curry připravil smlouvu, kdy Williamson měl za svůj návrh získat 5000 liber a také nějaká malá procenta z prodeje, pokud tedy stavebnici dokončí a vše se podaří dovést k výrobě. Williamson smlouvu podepsal, obě kopie poslal Currymu a očekával, že za pár dní dostane svůj exemplář podepsaný od něj. Jenže ten nikdy nedorazil.
Chris Curry začal totiž s National Semiconductor jednat o nákupu procesorů. Těm se návrh moc nelíbil a nabídli, zda by nebylo možné, aby celý prototyp sestával pouze z jimi vyráběných obvodů. Samozřejmě, to by pro tuto firmu znamenalo větší výdělek, ale i Currymu se tato možnost zamlouvala, protože by mohl zatlačit na ještě výhodnější cenové podmínky. Kromě toho, mít jen jednoho dodavatele komponent mohlo být výhodnější, nemusel by se handrkovat s dalšími a riskovat problém, když jeden selže.
Proto Williamsonovi zavolal a chtěl, aby prototyp přepracoval s tímto novým zadáním. Tomu se do toho moc nechtělo, hlavně nechápal, jak bude vlastně řízen displej a jaká bude klávesnice. Zde mohl Curry nabídnout z cenových důvodů jedinou variantu. Místo poctivých tlačítek bude mít počítač jen dotekové plošky. To se Williamsonovi vůbec nezamlouvalo, hlavně to znamenalo, že veškerá jeho práce přijde vniveč a celý firmware musí přepsat. Nakonec to ale pro něj dopadlo ještě hůř. National Semiconductor tak stála o propagaci své technologie v Británii, že nabídla prototyp upravit zdarma. Sinclair na základě toho Currymu nařídil, aby Williamsona odmítl. Jako alespoň malou náplast od něj odkoupili připravovaný podrobný manuál či spíše učebnici programování, a to za velmi velkorysou cenu 2000 liber. Bohužel, nakonec byl ke stavebnici přibalen manuál jiný, primitivnější, kde se o vlastním programování zájemci nedozvěděli téměř nic.
Williamson měl přitom už vyvinutá další rozšíření – modul na připojení k televizi, pro nahrávání dat na magnetofon, pro práci s Basicem. Vývoj britských mikropočítačů mohl být daleko rychlejší, než pak skutečně byl. To vše si nakonec museli u Sinclairu vyvinout sami, přičemž například na Basic se nedostalo.
Sinclair MK14
V únoru 1978 byla stavebnice prvního britského použitelného mikropočítače konečně k dispozici nadšeným zájemcům.
No – bohužel, jak se u Sinclaira stávalo často, tato věta není tak úplně pravdivá. V únoru byly k dispozici hlavně reklamní letáky. Trvalo asi tři měsíce, než se výroba jakž takž rozeběhla, takže objednavatelé čekali na své zboží velmi velmi dlouho. Čekali někdy tak dlouho, že počítač zastaral dřív, než byl doručen. Jenže za 39,99 liber? To byla neskutečná láce! Proto se prodalo asi 15 000 stavebnic, což v této době byl obrovský úspěch. Mohlo se prodat ještě mnohem více, ale výroba jednoduše nestíhala.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
