HALL-O-weenské strašení: Na nucené práce v budoucnosti bez práce!
i Zdroj: stable diffusion
Zábava Článek HALL-O-weenské strašení: Na nucené práce v budoucnosti bez práce!

HALL-O-weenské strašení: Na nucené práce v budoucnosti bez práce! | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

30. 10. 2022 12:00 17

Seznam kapitol

1. Konec práce 2. Ze dne na den na dlažbě 3. V přískocích vpřed 4. Krásní lidé, co se nepředřou 5. Zelený středověk

Temným lesem obchází nemilosrdný vrah – a likviduje jedno povolání po druhém. Jmenuje se umělá inteligence a nezná milosrdenství. Někdo věří, že nedojde až k němu, další se na jeho příchod těší a slibují si, že se budou mít lépe, svobodněji a kreativněji.

Reklama

V tomhle okamžiku se zdá, je ono je klidně možné, že eliminace lidské práce nepřijde z toho konce, kde jsme si to představovali, ale začne brát práci nejdřív intelektuálům – a ti si budou muset hledat svoje nové, do značné míry umělé, pozice. On takový manažer pro wellness anebo pro diverzitu je do značné míry umělá pozice, bez které by se firmy obešly – a proto se jim budou administrativně vnucovat.

Stále se ke mně vrací scéna z Animatrixu, kde se lidé věnují víceméně už jenom politikaření a jsou zkorumpovaní – a na párty jeden z nich říká, „že takovou funkci prostě nemá“ („I'm sorry, sir, I'm incapable of that function.“ – To se dá pochopit v cyberpunkovém smyslu, že něco nezvládá, ale taky že nemůže tazateli zajistit takovou pozici.)

Moderní korporát se alespoň snaží vypadat tak, že v něm toho lidi moc nedělají. Před několika dny se začalo řešit, co vlastně dělali lidi z Twitteru – a Elon Musk oznámil, že jich plánuje tři čtvrtiny vyhodit. Proč? Twitter je stále ve ztrátě, přitom je to svého druhu ráj pro salónní levici, která si představuje, že takhle nějak se pracuje všude. 

Míru jejich elitářství ostatně jasně ukazuje otevřený dopis, který vyhazovy odmítá a žádá, za prvé, respekt založený na tom, že se zachová současný počet pracovníků, za druhé bezpečnost, což znamená, že žádají ochranu před diskriminací ze strany vedení, za třetí ochranu, tedy zachování všech jejich benefitů ať už sepsaných anebo zvykových a za čtvrté respekt, tedy „transparentní, včasnou a uváženou komunikaci stran pracovních podmínek“, protože „oni nejsou jen pěšci ve hře miliardářů“. Fakt, tohle mu napsali.

Skoro se zdá, že si zaměstnanecký kolektiv Jednotného zemědělského družstva Twitter koupil Elona Muska a ne naopak. A když to nesplní, tak mu vyhrožují... Počkat, oni mu nevyhrožují, protože mu čím vyhrožovat nemají. Je to jenom ohromující ukázka stupidity a arogance amerického levicového dorostu, který si žije jako na obláčku a jejichž den se skládá z meditací, smoothie a nenáročné práce ve velmi pěkném prostředí. 

Salónní levičáci si budoucnost možná představují asi tak, jak si ji užívala ona slečna, která pracuje (pracovala?) v Twitteru a nasdílela nám svůj pracovní den „Day in my life at the Twitter office“. Ten vypadá tak, že vedle něj je IT Crowd a jeho koncept „krásných lidí, co se fakt nepředřou a jen spolu mají aférky“, vypadá značně levně a amatérsky. Čerstvé džusíky, fotbálek, dobrá kuchyně, kafíčko s kamarádkami a na závěr firemní vínečko na firemní střeše – no, tenhle firemní komunismus, placený firmou v permanentní ztrátě, spolu s Muskovým nástupem končí. 

A podle všeho se zdá, že tohle tam byl standard. Jak konstatuje jeden z komentářů „pak se není čemu divit, že tam pořád ještě nemají Edit button“. 

To, co vidíte, je skutečně fantazie, naprostá halucinace – korporátní ráj. I když přistoupíme na to, že tohle je věc, ve které se hecují zaměstnanci různých korporátů o tom, kdo to má lepší, tak to je na míle daleko od zkušeností běžného smrtelníka. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama