Herci versus AI: Krádež není inovace, je ale herectví inovace? | Kapitola 2
Do tažení proti generativní AI nastupují nové skupiny lidí s tím, jak se ukazuje, že AI je schopná nahrazovat další a další povolání. Nyní dochází na influencery a na herce – a hercům se to pranic nelíbí. Co ale oni sami přesně přináší za inovace?
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
To, že stroj vypustíme do divočiny a necháme ho tu skladbu navíc vymýšlet, je další třída, která přichází právě teď. A přichází velmi razantně, a to včetně toho, že nám syntetizuje i zpěvy a také nám je skládá. Zatímco dosud byla kolize s výkonnými umělci relativně malá, jakmile se v tom objevují digitální zpěváci, začíná se to výrazně komplikovat. Do hry totiž začíná mimo hudebních motivů vstupovat také vizuální a hlasová podoba herců a jejich výkonů.
A to je ta zajímavá věc. Jistě všichni chápeme, že asi není v pořádku vzít existující herce a použít doslova jejich vzhled a jejich hlas na to, abychom bez nich natočili film s nimi. Co ale manýrismy a způsob přednesu? Podle našeho práva se chrání podoba, hlas, jméno a projevy osobnosti, a to hlavně v kontextu výkonu výkonného umělce. Speciální případy, jako je digitální omlazování nebo digitální oživování, se řeší často specifickými smlouvami s vydavatelstvími na míru, které, pokud to chápu dobře, zahrnují velké množství právních aspektů, musí se řešit s dědici a studio by mělo mít rámcová práva nebo souhlas, že to mohou udělat.
Co je ale za problém udělat si variaci na jejich typ, naprosto novou AI personalitu, která bude místo lidských herců hrát jejich role, přičemž ji lze neomezeně upravovat a měnit její stáří? Tohle je věc, která se dosud neřešila, protože něco takového nebylo dřív možné. O tvorbě digitálních herců se uvažuje už delší dobu, protože jsou situace, kdy budou výhodnější než lidští herci. Neplatí to univerzálně, často jsou herci docela levní a vděční za každou příležitost. Herců je mnoho a soutěž mezi nimi je veliká – o tom by mohly vyprávět tisíce lidí, kteří míří do Hollywoodu v pokusu prorazit v zábavním průmyslu.
Zatímco dříve se najímal masivní komparz (nebo se natáčelo v reálných lokacích s reálnými lidmi na pozadí, jak to bylo například v druhém dílu Francouzské spojky z roku 1975), dnes se dav generuje počítačově. Doby, kdy filmy jako Waterloo (1970) měly doslova tisíce vojáků v záběru – což byli skuteční vojáci navlečení do dobových mundúrů – jsou prostě dávno pryč.
Teď přichází otázka, zda neušetřit i na filmových hvězdách, které jsou drahé a stojí nemalé peníze. V klasické éře filmu byly filmové hvězdy samy o sobě garantem filmového úspěchu, jenomže doba se změnila a dnes už to tak nefunguje. Obecně: Celý film se změnil, dnešní herci vypadají mladší a jsou krásnější než ti, které vidíte ve filmech například v 70. letech. To je také důvod, proč filmy ze sedmdesátek vypadají syrověji a realističtěji – a je v nich spousta lidí, kteří vypadají normálně, civilně, ne jako filmové hvězdy.
Dnes žijeme v systému, kde se herci, a zvláště herečky snaží udržet vizuálně mladí tak dlouho, jak to jenom jde. Používá se líčení, používá se postprocessing – co když prostě přejdeme na plně virtuální herce? Pokud se hraje v reálných scénách, asi to smysl nedává, ale takové sci-fi nebo fantasy může být velmi brzy jednodušší prostě udělat rovnou celé digitálně než budovat scénu, používat greenscreen a pak to celé stejně z větší části digitálně dodělávat.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
