Informační přetížení: Topíme se v oceánu informací, a bude hůř | Kapitola 2

Rozsah problému si neuvědomuje ten, kdo informace aktivně nehledá. Stále můžeme číst zkrácené verze literárních děl a učit se ze skript, což jsou takové intelektuální digesty. Vypadají jako obří kolekce znalostí, ale je to spíš takové povrchové shrnutí, což zjistíte ve chvíli, kdy se vydáte za detaily. Stále můžete žít tak, že budete číst a sledovat tradiční média, což vlastně není zdroj informací: V nich jako ptáče absorbujete nikoliv fakta, ale jejich přežvýkanou a natrávenou verzi, kterou pro vás zpracoval nějaký novinář. A nutno podotknout, že pokud jde o odborné informace, tak byste informace takto přijímat neměli, protože je pravděpodobné, že jako odborník budete vědět o oboru mnohem víc, než ví onen novinář.

Ve chvíli, kdy začnete zkoumat jakýkoliv obor lidského poznání, se nutně dostanete za hranu toho, co vám řekla škola či jiný kompilující informační zdroj. Nutně se to stane. Teprve ve chvíli, kdy se ocitnete za touto hranou a pracujete se samotnými informacemi, se z vás stane odborník, teprve tehdy se dostanete na pokraj lidského poznání. A teprve v tu chvíli si začnete uvědomovat, jak je to celé příšerně veliké.

Jakákoliv cesta na hranu poznání vypadá jako hledání fraktálového pobřeží: Za každým detailem je další detail, něco dalšího, nečekaná korelace anebo vazba. Pokračuje to dál a dál, takže se není možné divit tvrzení, že „odborník je ten, kdo zná všechno o něčem a něco o všem“. To je asi taková mezní ambice, ke které může biologický člověk mířit. Poznání lidstva jako civilizace je mnohem rozsáhlejší – je tak rozsáhlé, že začínáme mít problémy s komunikací poznání jiné části lidstva.

Poznání má navíc obor od oboru odlišný charakter. Některé obory mají charakter definitivní: Když se naučíte nazpaměť Bibli anebo Korán a umíte je recitovat zpaměti, jejich charakter se patrně v čase nebude moc měnit. Pak máte obory s historickým charakterem, jako je filozofie či historie, kde se fakta také nemění, mění se jejich interpretace. Pak máte obory, které se dost mění, jako je astronomie či biologie – tam je klidně možné, že výsledné poznání na konci vašeho života bude úplně jiné než to, co vás učili na začátku. Doktoři a astronomové musejí počítat, že se budou dost měnit i fundamentální představy o jejich oboru a celý život se je budou muset přeučovat: Za poslední lidský cyklus jsme se kupříkladu dostali od teorie ostrovního vesmíru (kde za celý vesmír byla považována naše Galaxie) k teoriím multiverza.

A pak tu máme technické obory, které jsou výjimečně kruté. Část poznání v nich zůstává beze změn, většinou ty fundamenty, které každý mladý považoval za nudné: Teorie obvodů, elektromagnetismus, logika, algoritmy a složitost. To zajímavé poznání, které každého bavilo, šíleně rychle zastarává a zcela aktivně se mění v prach. Tak například já se učil věci typu stroják Intelu 8080 anebo volání BIOSu IBM PC – a velkou část z té věci jsem znal z hlavy. Dnes to je naprosto useless stuff. Jako – absolutně useless.