Informační přetížení: Topíme se v oceánu informací, a bude hůř
i Zdroj: depositphotos.com
Internet Článek Informační přetížení: Topíme se v oceánu informací, a bude hůř

Informační přetížení: Topíme se v oceánu informací, a bude hůř | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

3. 6. 2022 16:30 14

Seznam kapitol

1. Příliš mnoho vedení 2. Co se v mládí naučíš, ve stářjí je ti k ničemu 3. Starého psa novým kouskům... 4. Mozek není splachovací 5. Cesta stromem poznání 6. Čas je proti vám

Pokud opustíte tradiční zdroje, ocitnete se na kraji oceánu informací. Jsou konfliktní, těžko se ověřují a je jich takové množství, že je člověk nedokáže ani absorbovat, ani se v nich vyznat.

Reklama

Problém je v tom, že s tím, jak se technologie posunuje, si vytváří nové a nové ostrovy znalostí, které jsou specificky svázané s danou generací a mají jen malý význam pro tu další – anebo, v horším případě, vám dokonce aktivně komplikují přestup k další generaci. Úplně klasickým příkladem je klasický BASIC, který vznikl v roce 1964 jako nástroj, jak rychle napsat nějaký program a nemuset u toho chápat detaily implementace ve strojovém kódu. Ono totiž napsat si vlastní matematickou knihovnu ve strojáku není úplně triviální věc.

Tento nástroj, který zpřístupnil první generaci domácích počítačů širšímu publiku, ale v raných implementacích přinesl strašně velké množství zlozvyků, které se první generace uživatelů naučila: Psaní kódu bez představy, jak se to vlastně implementuje. Používání proměnných bez deklarace. Absence dělení kódu na struktury. Představa, že všechny proměnné jsou globální. Možnost kdykoliv skákat kamkoliv. Zkrátka a dobře: Lidi se naučili strašnou spoustu zlozvyků, které se pak museli aktivně odučovat, pokud chtěli pracovat s jazykem, který nefungoval jako BASIC – anebo začali dělat na jakémkoliv složitějším kódu.

V té době vznikla i kohorta prvních programátorů ve strojáku a assembleru, kteří se naučili svůj vlastní balík zlozvyků, jako například: Každý si dělal všechno po svém, bez jakýchkoliv komentářů či konvencí. Ignorování systému a obcházení jejich limitů po svém. Vysoce efektivní a velmi nekorektní věci, jako samomodifikující se kód a jiné špeky. Snaha ovládnout hardware přímo bez používání jakýchkoliv mezivrstev. To, co vypadalo ve své době jako vysoce odborná a vysoce efektivní cesta, jim ale obvykle strašně zkomplikovalo přechod na opravdové operační systémy, které dělají striktní hardwarovou abstrakci a vyžadují, abyste se chovali korektně, protože v systému nejste sami. Nemluvě o tom, že programátoři z téhle generace obvykle měli šílené problémy přejít z individuální práce do práce ve skupině, protože oni všechno věděli nejlíp, konvence jsou plýtvání místem a dokumentace byla ztráta času.

Tohle je velmi zvláštní případ vědění, které vypadá jako hluboká odbornost, ale pokud ho opravdu přijmete, tak vás v podstatě zničí. Je totiž jisté, že poměrně brzy dojde k myšlenkovému posunu, paradigma se hne a přijde něco nového, něco, kde staré zvyky nefungují a aktivně vám brání dostat se dál. Programátor, který umí z hlavy napsat displaylist pro starodávné GPU a odmítá používat standardní volání, je trochu jako švec, který umí perfektně rukama ušít boty, ale odmítá pracovat se strojem, protože to je svazující, rutinní a není to umění. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama