Jeden kabel USB-C na všechno?! Lehká bláznivost jednotné euronabíječky
Seznam kapitol
Lidé bez technického vzdělání tleskají jednotné evropské nabíječce USB-C. Ti, kteří technice rozumí, se tomu jenom šklebí: Tohle není konec chaosu, tohle je jeho nástup za bláhových oslav lidí, kteří si myslí, že už jim bude stačit jen jeden kabel.
Politické zásahy do techniky jsou vždycky problém. Nejde o to, že by neměly žádný smysl: Normy mají smysl, ale musí se týkat hlavně bezpečnosti a infrastruktury, takže by měly definovat třeba to, jak vypadá elektrický rozvod anebo to, jakým způsobem má chcípnout vaše zařízení, když to na něj přijde. Také dává smysl kontrolovat, zda se jedno a to samé neprodává za různé ceny, případně aby jedno a to samé nemělo různé vlastnosti – pokud si tedy hrajeme na jednotný trh. To dává smysl.
Pak jsou věci, které úplně smysl nedávají – a to ty, když se politika snaží zasahovat do vysoce inovativních branží, které se dynamicky rozvíjejí a mění. Výrobci se snaží prosadit si svoje vlastní standardy, což velmi často nejsou ty nejlepší, ale ty, které tak nějak projdou technickou evolucí. Evoluce vyzvedne a někdy zase smete do prachu celé kategorie produktů za méně než dekádu, což je změna z hlediska politiky rychlost naprosto blesková.
A zde přicházíme k projektu jednotné euronabíječky.
Nejdříve se ale vrátím ke vzpomínce na jedno neobyčejně zábavné zařízení, které jsem dostal do rukou kolem roku 2000: Hands free medvěda, který se propojil s telefonem – a když jste volali, tak se hýbal podle toho, jak mluvila druhá strana. Byla to neuvěřitelně zábavná věc, která lidi na veřejnosti doslova lámala smíchy, protože to vypadalo, že se bavíte právě s tím medvědem.
Ale byl tu i problém: Protože medvěd nebyl bezdrátový, připojoval se na konektory od mobilních telefonů proto, aby telefon dobíjel, ale taky aby přes ně šlo audio. Takže krabice k medvědovi obsahovala z dobré poloviny adaptéry ke každému jednotlivému mobilu, protože tehdy měl svůj vlastní konektor doslova každý mobil.
Medvědí handsfree i s klubkem drátů můžete stále pořídit na e-bay
Ne podle výrobce, dokonce často ani ne podle rodiny mobilů téhož výrobce, ale doslova každý měl svůj vlastní, což značně komplikovalo použití medvěda, pokud jste ho vyloženě neprovozovali jen vy sami. Bylo mimořádně komplikované půjčit ho někomu jinému a bylo extrémně snadné adaptéry ztratit.
Tohle bylo mimořádně nepříjemné jak pro uživatele telefonů, tak pro výrobce. Proto brzy začalo docházet ke konsolidaci, která nám u Apple přinesla široký 30pinový konektor a později Lightning – pro všechny jejich telefony. Ostatní výrobci nejdřív oddělili datové a napájecí konektory, objevily se nabíječky s mnoha hlavicemi – a nakonec přešli zpočátku na mini USB, pak na micro USB a nakonec na USB-C.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
