Kde vzít energii na kryptotěžbu? | Kapitola 2

Ale dobře, těžaři rádi mluví o tom, že jedou z obnovitelných zdrojů, což je pravda v Norsku, na Islandu anebo v Qebecu. Ty jsou také limitované – takže... takže dobře. Řekněme si, že opravdu existuje magické zařízení, které dokáže filtrovat energii podle zdroje svého vzniku. Která energie dává u kryptoměn smysl – a která ne?

Spalování fosilních paliv je nejproblematičtější. Jsou jednak omezené a také mají velké emise. Uhlík, který do svých těl zabudovaly plavuně v karbonu anebo listnáče v třetihorách, se uvolňuje ve formě CO₂ a tak trochu nám vrací tropický svět prvohor, z čehož mají mnozí paniku. Mě osobně rozčiluje spíš to, že pálíme poměrně cenné zásoby uhlovodíků, které se hodí jako suroviny pro chemický průmysl. Kdysi se pálilo všechno, co hořelo. Existovaly i naftové elektrárny, jen benzín se nepálil, protože byl příliš výbušný – a tak se kdysi prostě jen vyléval do jímek, než Thomase Midgleye napadlo benzín stabilizovat tetraethylolovem. (Je to zajímavý pán, objevil i freony a občas se o něm říká, že změnil atmosféru Země více než jakýkoliv živý organismus v historii. Doporučuji zjistit si o něm detaily.)

Fosilní paliva stále dávají ve specifických případech smysl – například jako nouzové zdroje energie do spalovacích motorů jsou bezpečné a efektivní. Spalování šťávy z dinosaurů a namletých lepidodendronů kvůli hashování je ale naprosté zvěrstvo.