Kde vzít energii na kryptotěžbu? | Kapitola 4

Věc se má tak, že většina elektráren je stavěná bezpečně. Někdy se udělá chyba, jako například když ve Fukušimě postavili elektrárnu v pásmu, které zasahuje tsunami a tak nějak zapomněli na to, že tam občas bývá tsunami. Katastrofa, která nás ještě čeká, je arménská jaderná elektrárna u Jerevanu, který je blízko tektonického zlomu a bývají tam zemětřesení s magnitudou až osm, ale na to se taky nějak zapomnělo a elektrárna zvládne magnitudu jen sedm. Jo – taky to nemá sekundární containment. A taky je to blízko Azerbajdžánu, který jim během loňské války vyhrožoval, že jim to rozstřílí. Arménci ji ale nemůžou vypnout, protože za ni nemají náhradu. Vážně, tohle se taky stalo, ověřte si to. Tohle bude velký malér.

Existují nové reaktory, podstatně bezpečnější – jako například thoriové reaktory chlazené tekutou solí, které mají spoustu pěkných vlastností. Tak za prvé tekuté soli znamenají, že když chladící okruh rupne, tak díru sůl ucpe a ztvrdne. Thoria je čtyřikrát více než uranu, máme ho kvanta – a každý rok se vytěží tolik thoria, že by to pokrylo energetické potřeby světa na 40 let. Z thoriových reaktorů se taky nedá vyrábět plutonium vhodné pro vojenskou výrobu, takže je to reaktor, který dává smysl i pro zlobivé a problematické země. (A proto tyhle země chtějí ty klasické.)

Zatímco Němci se bojí Atomkraft jako čert kříže, na Ukrajině prý mají energetické přebytky. A hodlají tam těžit bitcoin pomocí jaderných elektráren, což v mých očích ilustruje, jak zoufale na tom Ukrajina je. Jaderné zdroje jsou totiž neobnovitelné – a nejenže jsou konečné, ale přestože jejich paliva nabízí obrovskou výtěžnost, dost blbě se to hledá. Obecně – těžké prvky jsou ve vesmíru celkem rarita, takže bychom si je měli šetřit na něco praktičtějšího, třeba právě na cestování po vesmíru, pokud se k tomu dostaneme.