Když vás vygumují: Potřebujeme digitální listinu práv a svobod? | Kapitola 6
Seznam kapitol
To nejhorší a úplně nejhloupější je, když pravicového konspiračního teoretika eliminují během jediného dne čtyři technologické platformy. A pak jim k tomu začnou tleskat média, která celou dobu kritizoval. Tím – v jeho očích – nepřátelé jen potvrdili, že jeho teorie jsou pravdivé. A jeho fanoušky mohou změnit ve fanatiky.
V okamžiku, kdy má soukromá společnost téměř monopolní postavení, je její rozhodnutí skoro stejně silné jako zákon. Společnost může omezit uživatele víc, než to dokáže stát, protože stát vám některé věci dělat nesmí. Na druhou stranu tady máme kolizi v tom slova smyslu, že globálně působící společnost operuje i v zemích, kde některá jejich pravidla neposlouchá. Uvědomte si, že například v Pákistánu platí zákony proti blasfemii, které říkají, že pokud pronesete nepěknou poznámku na adresu nějaké svaté osoby, můžete dostat tři roky, pokutu anebo obojí – a pokud se to bude týkat Mohameda, je za to trest smrti a navíc pokuta. A nejde o nějaké přežitky, tyto zákony byly přidány v 80. a 90. letech minulého století a v roce 2009 podala tato země návrh Komise pro lidská práva (!) při Organizaci spojených národů, která by podobně pokrokově omezila svobodu slova v celém světě. Boj s temnotou zdaleka neskončil, neustále se nám snaží podsouvat tyhle středověké hrůzy jako pokrok, toleranci či senzitivitu.
A teď si představte, že technologické společnosti se rozhodnou, že samy budou rozhodovat o tom, co je dobré, co je špatné, co budou promovat a za co vás kompletně vygumují z kyberprostoru. A protože můžou, jak pravila výše uvedená právnička, tak to dělat budou. Stále si myslíte, že je legrace, že se podařilo vymazat jednoho konspiračního pošuka? Třeba to jím jenom začíná, lidí, kteří říkají ostatním věci, které nechtějí slyšet, je plný internet.
Já si naopak myslím, že potřebujeme něco Bill of Digital Rights, který bude zahrnovat věci, které technologické společnosti nesmí svým uživatelům dělat. Které prostě budou vyloučeny a pokud budou součástí podmínek služby, budou neplatné. Například nebudou smět trvale uživatele vymazat anebo jim trvale odepřít službu. Permanentní ban je v digitálním světě ekvivalentem doživotí – a s tím soudní aparát v reálném světě zachází velmi opatrně.
Součástí tohoto konceptu je také to, že si musíme ujasnit, co vlastně chceme šířit a propagovat: Jestli osobní svobody, právo říkat to, co se lidem nelíbí – anebo senzitivitu za každou cenu a třeba i ty tresty za blasfemii. A je otázka, kdo o tom má rozhodovat, jestli ti, které si lidi zvolili, elity, které vystudovaly práva – anebo výbor lidí, kterým to dal za úkol zaměstnavatel.
