Koprocesory jsou mrtvé, ať žije System on a Chip! | Kapitola 6
Seznam kapitol
Ne, nenene: Koprocesory nevymřely, jenom se zmenšily a staly se pouhým funkčním blokem v moderních procesorech. A ty se postupně mění vlastně v celý počítač – a zdá se, že tento trend bude neustále pokračovat.
To, co vidíme, je postupná proměna celého počítače na SoC, System on a Chip. Apple k tomu směřuje, nově se mluví o tom, že i Google si připravuje vlastní procesor s architekturou ARM pro svoje telefony a mobilní zařízení.
Ve skutečnosti nejde o nic jiného. Jeden z prvních vysoce integrovaných systémů byl Cyrix MediaGX (1997). Šlo o levný a úsporný procesor, který v sobě integroval grafiku a také audio – ale na rozdíl od jiných CPU té doby vyžadoval speciální desku.
By User Alecv on en.wikipedia, Public Domain, Link
Historie této architektury je zajímavá, National Semiconductor ho později prodával pod názvem Geode jako levný procesor s nízkou spotřebou určený pro subnotebooky, tenké klienty a vysoce integrovaná řešení. Později ho získalo AMD a pod názvem AMD Geode ho prodávalo až do roku 2019!
Když se dívám na evoluci koprocesorů s odstupem, je vidět jasný trend: Více a více jich končí na CPU, které se postupně mění na kompletní počítač. Je to logická cesta pro telefony, laptopy a kompaktní počítače – a z těch normálních odolávají hlavně ty výkonné a herní, ty, které zkrátka vyžadují dedikované GPU s jeho mohutným napájením i chlazením.
To, co je pozoruhodné, je nárůst rychlosti tempa, se kterým nové generace procesorů polykají koprocesory. Na pohlcení x87 bylo třeba více než deseti let, už v roce 1997 ale máme počátky PC sraženého na jeden čip. Zvukové koprocesory zmizely velice rychle, fyzikální akcelerátor byl spolknut po jediné generaci, TPU do čtyř let.
Celé se to zoptimalizuje, protřepe – a i u systémů s dedikovaným GPU má systém díky integrovanému GPU výkonný akcelerátor na práci s videem a velkými daty. Stále jasněji se ukazuje, že optimalizace a vhodná akcelerace v železe je cesta vpřed. Obecná představa, že potřebujeme jakési univerzální CPU, které bude řešit vše pár instrukcemi, jednoduše nefunguje, protože taková architektura není výkonná. Čím dál víc se ukazuje, že je třeba analyzovat software a nabízet mu vhodnou akceleraci v hardware, protože to přinese nejen výkon, ale i efektivitu v přepočtu na watt.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
