Koprocesory jsou mrtvé, ať žije System on a Chip!
Seznam kapitol
Ne, nenene: Koprocesory nevymřely, jenom se zmenšily a staly se pouhým funkčním blokem v moderních procesorech. A ty se postupně mění vlastně v celý počítač – a zdá se, že tento trend bude neustále pokračovat.
Kdysi jsem se domníval, že budoucnost je v koprocesorech, respektive ve vysoce heterogenním paralelním computingu. Na přelomu 80. a 90. let ukazovaly počítače s výkonnými kartami s koprocesory svoje svaly: Existovaly modemy s Motorolou 68000, Amiga jela rychle díky Denise, Paula a Agnus, výkonné grafiky měly také svoje vlastní procesory.
Zatímco u základních osmibitů jste si všechno šušňali na procesoru, zápaďácká Atari měla samostatné inteligentní koprocesory Antic, CTIA/GTIA a Pokey. Každá lepší zvukovka dostala specializovaný audio čip, který se tak trochu měnil na dedikovaný DSP audioprocesor – a nabízel funkce prostorového audia a 3D audia.
Byla to dost šílená architektura, která vypadá jako motherboard plný procesorů doplněný trochou paměti. Byla komplikovaná a náročná na pochopení – dokonce do té míry, že i dnes kolem ní panuje řada mýtů. Vývojáři, kteří měli zkušenosti s arkádovými stroji, měli dobrou představu, jak pro něco takového vyvíjet – Saturn představoval do určité míry miniaturizaci arkády. S tím si poradily vývojové týmy Segy, ale ostatní vývojáři měli opravdový problém využít všechny procesory najednou – a hry navržené pro více platforem? Zapomeňte!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
