Kouzlo miniaturizace: s nenápadnými čipy k obrovského pokroku | Kapitola 5
Seznam kapitol
Dnešek věnuji drobné, banální úvaze o naprosto běžné věci: Všimli jste si, jak se elektronika stále zmenšuje? Dělá to pořád, dělá to běžně – a pokud nezačnete vzpomínat, vlastně vám to přijde úplně normální.
Teď si hraju s ultrabookem, který kombinuje nejen násobně větší výkon procesoru, ale při zlomku hmotnosti notebooků z přelomu tisíciletí nabízí několikanásobně delší výdrž na baterii. Vzhledem k tomu, že většinu energie fakticky spotřebuje displej, který jednoduše musí svítit, to znamená, že spotřeba vlastní elektroniky je prakticky zanedbatelná.
Já vím, je to banální, říkám tu úplně obyčejné věci. Jsou to obyčejné věci.
Přitom jsou ale naprosto šílené, když tak o tom přemýšlíte.
Spousta produktů, které si můžete vymyslet, neexistuje stále proto, že by byly příliš velké, příliš složité a příliš drahé. Už dnes se ale uvažuje o tom, že brzy budou RFID čipy tak levné, že se prostě nalepí na obal věcí – a místo kasírování na pokladně jenom projdete bránou s RFID čtečkou a pak se vás aplikace v telefonu zeptá, jestli souhlasíte s platbou, protože to bude celé najednou spočítáno. Žádné fronty u pokladen, žádné vyrovnávání zboží – nic.
Z hlediska ekologie asi není ideální kvůli úspoře práce v logistice a prodeji dělat takovéhle věci, ale kdo ví, možná je budeme mít biodegradovatelné. Možná jim dáme schopnost po ukončení smysluplné funkce poslat sama sobě kill command – a ony se změní z funkčního stroje na pouhou šmouhu uhlíku.
Možná i tohle bude za deset let úplně normální, naprosto banální – tak normální, jako jsou bezdrátová sluchátka dneska!
