Let's smile: Krátká historie smajlíků a jedno výročí | Kapitola 4

Moderna nám emoji rovněž poněkud zpolitizovala. V rámci boje proti systémovému rasismu došlo k rasové segregaci smajlíků – a pokud jste například černoch, už nejste nuceni používat rasově neutrálního žlutého smajlíka, ale máte svého vlastního rasově segregovaného. Rasová segregace smajlíků nám otevřela cestu k novým a dosud neznámým rasovým zločinům, jako je emoji blackface, tedy zločin, kdy osoba bělošského původu používá černošské smajlíky. (Fakt, tohle jsem si nevymyslel, takovou fantazii fakt nemám!)

Vyšinutost aktivistů a jejich nutkavou potřebu zavádět emoji s těhotnými muži řešit nebudu – podle mě jejich šílenství nemá naprosto žádné meze. Jenom bych poznamenal, že je zajímavé, že například už v hieroglyfice se rozlišovalo mezi „přáteli“ (dva muži v objetí) a „přítelkyněmi“ (dvě ženy v objetí), takže možná z hlediska velké historické perspektivy to není až tak velký problém.

Emoji se staly kulturním fenoménem, dokonce takovým, že se je Sony Pictures v roce 2017 pokusilo zvěčnit animáčem The Emoji Movie. 

To veledílo jsem osobně neviděl, ale podle reakcí kritiků a publika mám pocit, že jde o animáč tak řečeno kalkulovaný na výnos, tedy sepsaný a vytvořený někým, kdo emoji vlastně úplně nechápe, jen rozumí tomu, že to existuje, že to je populární, ale neví vlastně proč. Tohle se nedá ošidit, když se podíváte například na Futuramu a na díly, kde si tak trochu dělají srandu z klasických videoher, tak vidíte, že oni ví, o čem to je a proč to je populární – a že udělali dílo tvořené s láskou. 

Přes kritiku The Emoji Movie vydělal více než 200 milionů dolarů oproti nákladům 50 milionů dolarů, což dokazuje, že jde o téma populární a velmi pravděpodobně se dočkáme další iterace tohoto animáče.