Let's smile: Krátká historie smajlíků a jedno výročí | Kapitola 6

Emoji je zkratkovitá komunikace, která není příčinou našeho jazykového pádu. Když už uvažujete o pádu lidstva, hledejte za ním spíše nástup celé audiovizuální kultury, která nás zbavuje nutnosti přehrabávat se v dlouhých a úmorných sekvencích znaků a nabízí nám jednodušší a přístupnější komunikaci obrazem, která mimo verbálního kanálu přináší i ten neverbální. Nemějte žádné pochybnosti o tom, že kdyby staří Řekové měli technologie pro záznam svých divadelních her, které by dokázaly zaznamenat celou performanci, preferovali by i oni video. A nepochybujte ani o tom, že i když nejpopulárnější knihou hellénského starověku byl ruční opis eposu Illias, tak se i majitelé této knihy raději vydali do divadla anebo na vozatajské závody.

Lidstvo neupadá, ne, v tom není jeho problém. Ten skutečný problém je v tom, že se ve skutečnosti příliš neměníme. Máme pořád rádi dobrodružné příběhy, cestování do exotických zemí, dobré jídlo a pití, lenošíme, baví nás porno i sex – tak to bylo už za starého Egypta. Už řečtí učitelé si stěžovali, že se jejich studenti zajímají spíš o výsledky vozatajských závodů než o své studium, už anonymní Říman napsal básnickou oslavu příjemného odpoledne v hospodě pod sykomorou, kde víno roznáší stále usměvavá Syřanka. 

Netrápí mě, že se ty malé věci nemění. Trápí mě, že se bohužel neměníme i v těch velkých věcech, bezostyšně zneužíváme jiné a připravujeme se na vedení válek pro svou pomíjivou větší slávu a pro ten pocit vlastní velikosti. Zatímco u malých problémů jsou škody stále víceméně stejné, u těch velkých mohou s technickými pokroky škody růst nade všechny meze. 

Emoji… emoji je jen taková legrace, kresbička na ostraku, značka na džbánu, symbol pro milence. 

Je to rozkošná věc, příjemná věc, symbol našeho člověčenství, našeho lidství.