Moderní mýty a legendy: podivné kouzlo sdílené internetové kultury | Kapitola 5

V původní verzi legendy jde ale o něco naprosto jiného. Jde o sdílený strach z neexistence, z toho, že budeme zapomenuti, že se ztratíme v nových a moderních „neprostorech“. „Neprostory“, místa, která nikomu nepatří, mají v sobě něco obludného: Ať už jde o opuštěné obchoďáky, prázdná noční letiště anebo obludné kancelářské budovy s open office, jsou neosobní a příšerné v tom, jak zanedbatelní a zaměnitelní si v nich připadáte.

O filozofických aspektech The Backrooms pojednává video Fear of Being Forgotten, které se zaměřuje na existenciální otázky, na to, jak vnímáme sami sebe a svoji vlastní existenci. „Strach ze zapomenutí“ je hluboce zakořeněnou obavou, že jsme vlastně úplně bezvýznamní – a že až zanikneme, svět si toho vůbec nevšimne. 

Dematerializace či propadnutí se do jiného světa je přitom podstatně starší obavou. V našich legendách najdeme celou řadu vyprávění, kde se vypravěč vrací domů nepoznán, jako by ho nikdo neviděl, někdy vidí i sám sebe, ale jeho druhé já ho nepoznává. V japonské mytologii existuje fenomén „unesení do duchovního světa“, který známe například z animáku Spirited Away (2001) od Studia Ghibli. 

Zatímco Spirited Away je vcelku milý a příjemný příběh, Backrooms jsou nelidské a děsivé. Ten, kdo se do nich propadne, se ocitá v prostoru zdánlivě připomínajícím opuštěné kanceláře či industriální prostory, ve kterých je ale něco nepřirozeného. Vypadají, jako by si Bůh odložil rozpracované šablony světa někam stranou, nechal je tam a už se k nim nevrátil. Vznikají stále další a další videa a příběhy, které se jistým způsobem podobají videím z urbexu, zkoumání skutečných opuštěných budov, továren a tunelů. 

Urbex, sám o sobě, je také fascinující. Přináší jedno z možných vysvětlení popularity Backrooms, které spočívá v tom, že jde o svého druhu sentiment po světech zaniklých či neexistujících. Je to fenomén nejen opuštěných obchoďáků v Americe, ukrajinské Pripjati, ale také opuštěných vesnic a městeček v Itálii, které vypadají jak z postapokalyptické fikce. Těmi se zabývá například kanál Broken Window Theory – a je až k neuvěření, jaká opuštěná místa tam našli. Nezřídka rozkošně vypadající městečka na jihu Itálie se obvykle stala obětí zemětřesení, která narušila statiku budov a učinila celé stovky i tisíce let osídlené obce neobyvatelnými.

V Backrooms se podivně prolíná a navzájem inspiruje komunita urbexu s komunitou milovníků klasického hororu: Stačí se podívat na videa, kde ti němečtí urbexoví šílenci zkoumají vyřazený jaderný bunkr a hned uvidíte podobnost s Backrooms. Opuštěné prostory, které ztratily smysl, bzučení starých zářivek, místa, která vypadají jako lokace z Falloutu. Je to fascinující kanál, poněkud šílený, kapku děsivý, ale naprosto fascinující – vřele doporučuji!

Koncept Backrooms nikomu nepatří, nejsou autorským nápadem, je to kolektivní dílo, které vniká v interakci mnoha lidí z řady internetových komunit. Nikdo se o ně nepere, nikdo se o ně nesoudí, jsou mimo zájem mainstreamu – a možná právě z toho těží, a proto prospívají. Právě proto, že se zde setkávají a prolínají mnohé subkultury, je internet tak kreativní prostor. Většina nápadů se rozvíjí možná jen inkrementálně, ale dochází zde k rychlé evoluci, kde na nápady navazují komentáře, rozbory, křížem se vyměňují ideje – a výsledek je o tolik víc tvůrčí než u mainstreamu!