Na kritické cestě: Jak malý problém nás dokáže vykolejit? | Kapitola 3

Zlých lidí je kolem nás překvapivě hodně – a ti se dělí na ty hloupé a na ty chytré. Hloupí zlí lidé provozují běžný terorismus, útočí na náhodné cíle kolem sebe, aby vytvářeli strach. Dělají to proto, že náhodné cíle preventivně chránit nejde, je to jednoduché. Je to jednoduché, ale není to efektivní: Několika lidem ublížíte, spoustu naštvete, ale reálně nezpůsobíte rozsáhlé škody. Aby teroristé způsobili masivnější impakt, museli by udělat něco skutečně příšerného, jako bylo 9/11. Proto sabotáže cíleně míří na kritické body infrastruktury, na ty body, které budou mít masivní a dlouhodobé důsledky a ovlivní životy hodně lidí. 

A z tohoto hlediska je mnohem efektivnější mířit na cíle, které jsou na kritické cestě a způsobí, že se to celé kompletně zasekne. Takže... jakou hodnotu má informace, že nějaký konkrétní dodavatel nedostatečně kontroluje svoje výrobní procesy, takže je možné výstup kontaminovat a podsunout tuhle otrávenou pilulku někomu dalšímu v řetězci? 

V okamžiku, kdy pracujete s technologiemi, vyžadujícími výjimečnou čistotu, není až tak složité něco kontaminovat – a pokud to uděláte dostatečně nenápadně, můžete způsobit obrovské škody předtím, než další výrobce zjistí, že něco není v pořádku. Gigantické škody. Znehodnocená produkce se může vyhodit, celý proces se musí zastavit, vyřadit vše už kontaminované a celé se to musí důsledně dekontaminovat. 

Neříkám, že kontaminace továren Western Digital byla úmyslná. Říkám, že přesně popsat, jak se to stalo, může být docela zajímavý recept pro někoho, kdo by se to rozhodl úmyslně zopakovat. Naštěstí většina nepřátel Západu není dost chytrá na to, aby se selektivně zaměřila na takové cíle, přitom jak ukázal úder Stuxnetu na iránské odstředivky v roce 2010, dá se udělat devastující úder s minimálními dopady na okolí: Roztáčení odstředivek nad a pod pracovní specifikaci dokázalo údajně vyřadit až pětinu iránského jaderného programu.