Na kritické cestě: Jak malý problém nás dokáže vykolejit? | Kapitola 4

Pointa je v tom, že celý svět kolem nás je plný různých kritických cest s různými systémovými dopady. Vzpomeňte si na tu trochu legrační, ale docela drahou blokádu Suezského kanálu v roce 2021: Smáli jsme se vtipům, ale podle Lloyds každá hodina blokády zastavila zboží za 400 milionů USD. Správa kanálu žádala za uvolnění kanálu a ztrátu reputace a zisků skoro kompenzaci skoro miliardu USD. 

Některé kritické cesty známe delší dobu: Podmořské komunikační kabely – o nich se mluví pokaždé, když se kolem nich motá ruská flotila. Plynovody – ty se teď značně řeší, i když si Lipavský myslí, že jsou nadbytečné. Elektrárny – i když si o nich Peksa myslí, že jsou nadbytečné. Zásobování měst – o tom víme díky blokádě kanadských truckerů, kteří zablokovali kus Ottawy a jejich nápad se pozvolna šíří i do dalších měst. Chápu, že je z nich kanadská vláda pološílená: Oni nic moc nedělají, jenom blokují ulice. A odblokovat ulice od trucků je násobně složitější než odlepit od přechodu fanouška podpory lidského vyhynutí.

To, co všechny ty případy spojuje, je fakt, že jde o opravdu citlivá místa, která se dají relativně snadno zablokovat a jen špatně se dají obejít. Systémy, které dokážou zablokovanou kritickou cestu obejít a najít nějakou náhradní, se nazývají rezilientní, odolné. Když se ale dívám kolem sebe, vidím spousty systémů, které rezilientní nejsou – a spoléhají se na to, že všechno bude fungovat normálně. 

Je to jakási lekce, kterou nejsme ochotni pochopit. Příroda nám dala lekci z epidemiologie v podobě covid-19, který nás na dva roky částečně paralyzoval – a to, prosím, nejde o nemoc nijak zvlášť smrtnou. Nepříjemná je, to ano, ale má na hony daleko ke středověkým morům. Zábavní průmysl roky řešil otázku epidemií ve filmových thrillerech, vytvářel dojem, že to máme zvládnuté, že to je v cajku – a když to přišlo doopravdy, ukázalo se, že to nejlepší, co zvládáme, je improvizace za chodu. Je to lekce, ze které bychom se měli nějak poučit.