Okouzleni barvami: Zabila zobrazovací technika dobré filmy? | Kapitola 4

Ono je to tak, že ve zlaté éře klasického pirátství jste mohli mít buď přiměřeně malou CRT televizi – anebo nějakou šílenost, jako je projekční televize nebo plazma, což byly obrazovky pro vyvolené. To, co se produkovalo „straight to video“, bylo pořád poměrně levné. 

A potom přišly levné velké panely – a dnes jsou stále levnější a levnější, přičemž si už nemusíte vlastně pořizovat ani přehrávač nebo videotéku, máte streaming. Dnešní streaming plnohodnotně konkuruje kinům – či je spíš ničí, protože dnes už není možná standardní distribuce „nejdřív do kin, potom jinam“. Nejde to, protože piráti vyrobí prvního dne kinoripy a vypustí je do světa, takže pokud chtějí vydavatelé vydělávat, musí to prostě pustit ven najednou. Streaming prvního dne vytěsňuje piráty, ale zároveň tak trochu hubí kina, která jsou dražší a dražší – a dnes dává smysl dívat se na filmy pouze z pohodlí vlastního obýváku.

Nyní přichází velké a krásné panely. Řekněme si to otevřeně – moderní OLED a QLED panely jsou nádherné, s velkými kontrasty a fantasticky podanými barvami. A zdá se – alespoň podle toho, co sleduji – tak právě tyhle panely vedou k poptávce po vizuálně nádherné produkci, byť i za cenu děje. O děj tam nejde, jde tam o velké a strhující scény plné barev a dynamiky.

Které filmy nejvíce těží z barevnosti? Takhle od pasu bych řekl, že jde o animáky, anime, moderní sci-fi a superhrdinské snímky. Ostatní žánry sázejí na nějakou specifickou paletu: Válečné firmy jsou modrošedé, historické a romantické táhnou do žluta a žlutohněda – a horor je prostě tmavý. Z vysoce kontrastních panelů těží všechny filmy, ale u hororu je nejúčinnější to, co nevidíte, takže tam si těch barev nové televize stejně neužijete. Je to asi takové, jako když si koupíte drahé pastelky, ale reálně z nich užíváte jenom pětinu.

Je možné, že právě příchod těchto panelů vedl k vzestupu žánrů, které vysloveně těží z toho, že jsou zářivé a barevné? Osobně mi připadá, že u moderních filmů včetně thrillerů a akčních filmů jde o to najít co nejatraktivnější pozadí, něco, co bude vypadat vyloženě dobře – a nacpat do toho mraky efektů, aby všechno bylo barevnější, divočejší a aby to skvěle vypadalo s HDR. 

Když budu hledat protipříklady, tak mě napadá asi The Fall of the House of Usher (2023) z produkce Netflixu, který má pravda takový zašedle hororový nádech, ale stále používá hodně scén, které jsou hodně barevné a barvou také komunikuje náladu jednotlivých scén (soudní síň nebo jednání rodiny versus hororové scény, kde se děje něco vážně hrozného).