Okouzleni barvami: Zabila zobrazovací technika dobré filmy? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Pokud se díváte na staré filmy, vidíte často kusy tažené zajímavým dějem a dialogem. S tím, jak se objevovalo stále více stále lepších televizí, je začaly nahrazovat barevné a efektní velkofilmy, které se však spíše než na zajímavý děj soustřeďují více na efektní spektákl. Může za tento vývoj zobrazovací technika?
Možná jsem paranoidní nebo nové filmy vypadají díky absenci klasické filmové granulace a klasických vad ve filmu až příliš čistě. Stejně ale mám pocit, že nová tvorba opravdu apeluje hlavně na ten typ diváků, kteří preferují efektní, ale celkem přízemní zábavu, která hlavně zaujme na první pohled. Všiml jsem si toho už u prvního Avatara, kde si lidi kupovali kvalitní televize a BluRay přehrávače proto, aby si tuhle celkem nevýraznou, ale opravdu barevnou historku užili ve 4K kvalitě.
Možná to ale souvisí jenom s opravdu velkou produkcí, která se orientuje na masového diváka. O tom, že se velká studia bojí riskovat, a tak dělají remaky, se mluví už velice dlouho – náklady rostou, a tak se hraje na jistotu, málokdo se bojí riskovat. Možná se tvořivost posunula někam jinam – k nezávislé produkci, která dělá malé experimentální formáty.
Dostupná levná videotechnika dovolila vzniknout novým žánrům, jako je found footage, což je dnes už celá rodina hororových žánrů s doslova stovkami titulů – a mnoha dalším indie projektům, které tvoří nejenom malé týmy, ale doslova i jednotlivci. Jedním ze subžánrů je například fenomén backrooms, do které patří série „The Oldest View“ od Kane Pixels. Je to tak dobré, že tvůrce dostal nabídku natočit plnohodnotný celovečerní horor!
Díky technickému pokroku jsem se dostal do paradoxní situace, kdy jsou zobrazovače stále větší, levnější a kvalitnější, ale já mám pořád menší motivaci něco takového pořizovat, protože se zajímám o stále divnější a okrajovější žánry. A tam hrají zobrazovače jenom malou roli, protože jde většinou o ripy něčeho starého, kdovíjak nahraného – a v hrozné kvalitě.
Ale kdo ví, třeba mi pomůže jiný technický pokrok – AI. Narazil jsem na celou řadu zajímavě bizarních věcí v asijských jazycích, ke kterým nejsou titulky: Jakože naprosto žádné titulky. Zkouším na to aplikovat AI, abych přece jenom získal nějakou představu o tom, o čem to vlastně je, což je občas vážně složité.
Pokusy o strojový překlad z odposlechu zatím nevedou ke kýženým výsledkům už jenom proto, že tyhle věci mívají naprosto hrůzné audio – ale kdo ví? Třeba se to časem změní, budeme mít v přehrávačích denoiser, upscaler, překladač a díky tomu si i divní lidé jako já zase po čase vychutnají opravdovou filmovou kvalitu!
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
