Pod bičem designéra, aneb uživatel až na posledním místě | Kapitola 8
Seznam kapitol
Pamatujete si scénu z filmu „Ďábel nosí Pradu“, kdy hlavní hrdinka nejistě obhajuje svůj starý dobrý svetr před módní elitou, která jen pohoršeně vytahuje obočí? Tak úplně stejný pocit mám nyní skoro pokaždé, když Božští Designéři obšťastní prosté grunty tím novým, ještě přívětivějším, modernějším, no prostě nejpokročilejším rozhraním.
Zcela jinak vypadá pohled lidí, kteří jsou vázáni na určitý konkrétní software, protože ten je vázán na konkrétní hardware. Pokud vaše práce spočívá v rozesílání reklamních mailů, nikdy nepochopíte problém pracoviště, které používá unikátní stroj za dvacet milionů, který potřebuje pro řízení IBM PS/2, na kterém běhá už dávno oficiálně nepodporovaná řídící aplikace v DOSu. V případě, že vaše práce spočívá v obrážení kaváren a psaní blogů, nemáte ani náhodou tušení, jak obtížné a nákladné by bylo vyvíjet alternativní systém na řízení drahého stroje, nemluvě o rizicích spojených s v podstatě zbytečnou výměnou řídícího programu.
U složitých systémů není jednoduchá ani migrace softwaru, ani změna programů pro uživatele. Migrace funkčního systému představuje velké riziko, proto se žádný zodpovědný manažer nežene do upgradu něčeho, co funguje. Ke změně musí být nějaké lepší důvody, než jenom to, že „to starý už bylo blbý“, protože každá změna vnáší rizika chyb a potenciálních škod. I uživatelé, kteří aplikace jenom používají, mají zaběhanou svoji rutinu, umí systém používat rychle (podle toho, že člověk dokáže používat v aplikaci klávesové zkratky, poznáte profesionála) a ví, kde jsou problematická místa v procesu. Není nic strašlivějšího, než změna ovládání, která tyto lidi nutí přeučovat se, plýtvat časem a tedy i penězi na z jejich hlediska úplně zbytečnou změnu.
Ještě horší to je, když aplikace mění svoji funkčnost, mizí funkce, které uživatelé potřebují, anebo se omezuje přizpůsobitelnost. Uživatel, který si aplikaci pragmaticky poladí, bude na mrtvici, když mu z ní vyrazíte shortcuty a necháte ho klikat myší, neřkuli když mu ještě čistě pro dobrý pocit překopete menu. V lepším případě stráví čas opětovným laděním, v horším to vzdá a provede revert na starší verzi a nebo vás opustí úplně.
(Chvíle pro opakované upozornění: Jste na prášky z Firefoxu 29? Snažíte se poladit Australis? Kašlete na to a přejděte na PaleMoon, vaše noční můra může skončit do deseti minut!)
A co teprve, když k vám úpravy lezou průběžně a software se vám neustále mění pod rukama? Řada aplikací vám přináší pravidelné změny, což nepotěší hlavně ve chvíli, kdy opravdu potřebujete něco rychle udělat. Spustíte program a ten se začne dožadovat update. Půjdete do něj a nebo ne? Znám lidi, kterým to leze na nervy tak značně, že se rozhodli zamrznout na nějaké verzi software a neupgradovat, protože ví, jak s danou verzí pracovat a opravdu se jim nechce zjišťovat co se změnilo a co funguje jinak v situaci, kdy mají na drátě klienta a zbývá třicet minut do odevzdání práce.
Kdysi dávno to fungovalo ve firmách tak, že každému člověku zodpovědnému za řízení či podporu na začátku dali „kolečko“, abyste si firmu obešel a zjistil, o čem práce jednotlivých pracovišť doopravdy je. I aplikační software se v osvícených formách dělá tak, že si vývojáři sednou k týmu, který práci vykonává. Tak se můžou na vlastní oči přesvědčit, jak se používá stávající systém, co uživatelům vyhovuje a co jim vadí. Samozřejmě, pokud víte, jak pracují, tak jim můžete navrhnout zlepšení. Ale je to informovaný návrh, seznámený s pracovním postupem.
Někdy mám pocit, že přesně tohle generickým vývojářům chybí. Že příliš dlouho sedí zavření ve svých kancelářích, že příliš diskutují na týmových sezeních, že příliš dlouho sní s pohledem upřeným na fotku Jonathana Ive a že si příliš prohlíží designérské časopisy psané designéry pro designéry. Že jim chybí kontakt s realitou, že jim chybí zkušenost s hektickou prací pod tlakem na pracovištích, kde lidi nejsou odměňováni za to, že si hrají, ale že něco doopravdy realizují. Že jim nedochází, že vlastností dobrého designu je to, že zrychluje práci, snižuje riziko chyb a pomáhá uživateli, aby mu to šlo lépe od ruky.
Zatím mám pocit, že tohle generičtí vývojáři nejenom že tohle nechápou, ale že jim je to hlavně úplně ukradené. Jinak by se jim nemohlo stát to, že přes předchozí varování vyhřeznou do světa nějakou svou novou designovou krásu, která místo zvýšení efektivity přinese uživatelům šok a hodiny čirého zmatení.
