Pod bičem designéra, aneb uživatel až na posledním místě
Seznam kapitol
Pamatujete si scénu z filmu „Ďábel nosí Pradu“, kdy hlavní hrdinka nejistě obhajuje svůj starý dobrý svetr před módní elitou, která jen pohoršeně vytahuje obočí? Tak úplně stejný pocit mám nyní skoro pokaždé, když Božští Designéři obšťastní prosté grunty tím novým, ještě přívětivějším, modernějším, no prostě nejpokročilejším rozhraním.
Pamatujete si scénu z filmu „Ďábel nosí Pradu“, kdy hlavní hrdinka nejistě obhajuje svůj starý dobrý svetr před módní elitou, která jen pohoršeně vytahuje obočí? Tak úplně stejný pocit mám nyní skoro pokaždé, když Božští Designéři obšťastní prosté grunty tím nejpokročilejším rozhraním.
Zdá se, že dávno pryč jsou ty doby, kdy se UX (User Experience) designéři zajímali o to, co prostí grunti aka lamy aka BFU's dělají a k čemu a jak počítač používají. Lamy nic neví, bouchají do kláves, a kdyby bylo po jejich, pořád by seděly u terminálů a vyplňovaly by obrazovky. Designéři se smířili s tím, že osud světa leží na jejich bedrech. Rádi a s oblibou citují Henryho Forda, který před lety prohlásil: „Kdybych se lidí zeptal, co chtějí, tak by řekli, že chtějí rychlejší koně.“

Logickou otázkou je, zda se Henry Ford uživatelů skutečně ptal a opravdu zjišťoval, co lidé chtějí, anebo jednoduše trpěl mesiášským komplexem, který se také projevoval v jeho obdivu k německému fašismu. Fašismus je totiž také založen na předpokladu, že masa je hloupá, v principu nerozumná a pasivní a je třeba najít člověka vyvoleného, hledícího za horizont, tam do zářivých zítřků, kam je třeba hloupou masu přes její odpor dovléci. Ford byl člověkem velmi rozporuplným, který reprezentoval hlavně technokratickou stránku řešení problémů.

Další logickou otázkou je: Co je vlastně špatně na rychlejších koních? Většina dystopických autorů sci-fi se celkem shoduje na tom, že až dojde ropa a rozpadne se struktura zásobování elektřinou, bude rychlejší kůň tím úplně nejžádanějším zbožím. Takže bych výzkum a vývoj rychlejších koní tak úplně nezahazoval.