Post bellum: Západ proti východu – blíží se technologicky rozdělený svět? | Kapitola 2

Služby firem nelze považovat za neutrální

Snaha firem „něco v téhle situaci dělat“ je pochopitelná, ale zároveň ukazuje, že spoléhat se na globalizaci a na to, že firmy budou vystupovat striktně neutrálně, je docela naivní. Jablotron Dalibora Dědka odpojil kvůli invazi klienty v Ruské federaci od svých služeb – a když se dostavily pobouřené reakce, reagoval tím, že odsuzuje invazi a že jako podmínku pro zapojení svých služeb požaduje následující: „Naše služby rádi zapneme všem, jakmile ruská vojska odejdou z Ukrajiny. Zapneme je též okamžitě každému z vás, když se nechá vyfotografovat zahraničním novinářem na náměstí vašeho města s transparentem proti válce na Ukrajině. Pokud nejste zbabělci, tak namiřte svůj hněv a nenávist proti Putinovi a jeho lidem, nikoli proti Jablotronu.“

To je naprosto bezprecedentní zásah do vnitřní politiky cizí země – a podle mě v podstatě krok, který povede k zákazu jejich zařízení jak v Rusku, tak v jakékoliv zemi, která odmítá, aby zahraniční firmy ovlivňovaly její vnitřní politiku. Tím se fakticky diskvalifikovali pro jakékoliv seriózní použití ve světě. A to se tak snažili – například najdeme videoreportáž z účasti Jablotronu Russija na výstavě "Безопасность. Крым 2019" – ano, před pár lety vystavovali na okupovaném Krymu!

Stahování přítomnosti firem a technologií v cizích zemích není historicky výjimečné, ale obvykle se děje v rámci embarga, kdy stát zakazuje firmám, které v něm sídlí, vyvíjet jasně specifikovanou činnost na jasně specifikovaném území. To je normální politika, kterou všichni chápou – a také chápou rizika, která přináší používání produktů cizích firem.

Přerušení služby z rozhodnutí soukromé firmy je svého druhu aktivismus, který tento rámec přesahuje. Pokud jste si jako soukromá osoba v Ruské federaci koupili od soukromé firmy službu zabezpečení – a jediný způsob, jak ji obnovit, je vyhovět oné soukromé firmě a riskovat doma postih podle jejich platných zákonů, je to velmi dobrý důvod pro příště odmítnout takové služby jak pro státní, tak pro soukromé účely. 

Zásadní rána Internetu of Things

Koncept IoT předpokládá trvalé připojení jednoznačně identifikovatelných IoT zařízení ke službám, které je kontrolují a spravují. IoT představují riziko z hlediska bezpečnosti už dnes, běžně se objevují produkty s bezpečnostními dírami. Navíc jde o zařízení sbírající data a je možné, že některé země je zakážou jako kategorii kvůli tomu, že jejich senzory můžou poskytovat užitečné zpravodajské informace. Fakt, že IoT je závislý na cloudových službách, a přitom kontroluje fyzické věci jako senzory, žárovky a zámky, ho činí podstatně problematičtější než klasické internetové služby, jako je streaming videa či hudby.

Ve skutečnosti je otázka, zda se i běžné telefony nepoužívají zpravodajsky podobně – a stejně, jako Huawei dostal stopku na technologiích Google, nevzniknou alternativní platformy, ke kterým nebudou mít dnes dominantní platformy přístup. Je tedy možné, že ve finále vzniknou úplně alternativní platformy, které budou kontrolovány výrobci a vládami v rámci jednotlivých zájmových bloků. 

Ve světě, kdy byly technologie fragmentované podle bloků a v rámci nich i prodávané, jsme už žili – viz například různé televizní zobrazovací technologie (PAL versus SECAM versus NTSC). Pro výrobce by neměl být problém najet do podobného modelu i dnes, pokud po tom bude vládní poptávka a pokud si to státy začnou vynucovat svými zákony.  Prakticky vzato jde vlastně o rozšíření regionality formou úmyslné fragmentace technologií, které mohou být vytvořeny tak, že budou podobné, ale ne kompatibilní.