Přetaktování Radeon RX 7700 XT: Jak zvýšit výkon a snížit hlučnost nebo spotřebu | Kapitola 18
Seznam kapitol
V návodu na přetaktování Radeon RX 7700 XT se podíváme na to, jak se vypořádat s automatikou v AMD Software tak, abyste snížili spotřebu, zvedli výkon anebo dokonce dosáhli vyššího výkonu při nižší spotřebě. Vyzkoušíme podvoltování, přetaktování grafického čipu i pamětí a různá nastavení ventilátorů.
Limit příkonu +15 %, napětí 970 mV
Následně jsem mimo scénu chvíli laboroval s limity taktů a spotřeby při ventilátorech na maximálním výkonu. V případě, že chcete mít jasno, kde má karta své hranice, je dobré chladit čip na co nejnižší teploty. A tady už jsem byl poblíž hranice schopností chladiče – i při maximální rychlosti ventilátorů kolem 2940 ot./min šly teploty hot spotu přes 90 °C, při poslouchatelnějších otáčkách byste se dostávali ke 100 °C.
Když pominu těžaře, neznám masochistu, co by byl ochotný poslouchat chladič s velkými ventilátory na třech tisících otáček, zároveň mít maximální spotřebu a přesto takty narážející na nějaký další limit, rovnou skočíme na další krok, kdy už jsem mírně stáhl otáčky ventilátorů, podvoltoval čip a zvedl takt pamětí.
Maximální stabilní takt pamětí jsem nehledal, spokojil jsem se s taktem, který našla automatika. U nich to znamená už jen pořád dokola zvedat takty výše a následně testovat stabilitu.
Na vyšší takt se tedy dostanete kombinací navýšeného limitu příkonu, sníženého napětí a posunutého limitu pro takty grafického čipu.
S minimem zbytečně nehýbejte
Posuvníky pro takt grafického čip jsou dva – spodní a horní limit. Na minima není nutné a vlastně ani dobré sahat, pokud k tomu nemáte nějaký dobrý důvod. Pokud minimum zvednete, regulace mu dá vyšší prioritu a snaží se takty čipu udržet nad ním.
Řada lidí při přetaktování nastavuje i minimum. Je za tím jednoduchá úvaha – když zvedání horní hranice nepomáhá a karta má stále stejné takty, tak zvedneme minimum, aby takt čipu musela zvednout také.
Zdánlivě nic špatného, ale důvod, proč takt grafického čipu neběží na hranici maxima je obvykle ten, že kartu škrtí limit spotřeby. Pokud běžet na vyšších taktech, karta výkon přiškrtí jinde, aby se do limitu příkonu vešla. Podtaktuje paměti, a protože mají paměti nižší spotřebu než grafický čip, musí je přiškrtit víc než grafický čip, aby zůstala na limitu spotřeby.
Ve výsledku se vám podaří takt čipu dostat třeba o 100 MHz výše, ale podtaktují se kvůli tomu paměti, jejich frekvence spadne výrazněji, než by klesl takt grafického čipu a s tím spadne i výkon.
Ve výsledku pak budete mít vyšší takt GPU, ale celkový výkon karty bude nižší.
Nárůst výkonu převyšuje vše, co jsme mohli vidět v předchozích kapitolách.
Nečekané je, že při vyšším power limitu můžete u karty nastavit nižší napětí a karta zátěž zvládne. Důvodem je zřejmě to, že při vyšším limitu spotřeby je i napětí čipu podstatně vyšší navzdory tomu, že hodnota je nastavená níže – na spodní hranici power limitu se při nastavení 990 mV pohybovala pracovní hodnota kolem 900 mV, tady je při nastavení 970 mV hodnota kolem 1000 mV.
Přestože jsou otáčky ventilátorů proti nepřetaktovanému stavu podstatně vyšší a karta je hlučnější, kvůli vyšší spotřebě stoupla teplota. I to je důvod, proč limit příkonu moc zvedat nechcete.
Na grafech s limitem příkonu je pak vidět, že se karta povětšinou pohybuje poblíž horní hranice, v některých chvílích ale spotřeba klesá kvůli jiným limitům.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
