Project Cars 2: velká očekávání, radost a zmar | Kapitola 3
Seznam kapitol
Pravá nebo levá? Sparta nebo Slávie? Babiš, nebo Kalousek? Však to znáte. Rivalita. Snad všechny oblasti lidského konání na rivalitě stojí. Rivalita je něco, co nám umožňuje se zlepšovat, vidět svoje chyby a snažit se naopak přednostmi překonat konkurenta, soupeře, či přímo nepřítele. Assetto Corsa, nebo Project Cars.
Grafika, zvuky a jiné zbytečnosti
Fandové leteckých simulátorů jsou posedlí realitou. Obětují DX12 i 11 kvůli reálnějšímu pohopsávání po zemi, kvůli lepšímu chování letadla v přetažení, nebo kvalitně modelované balistice. U autíčkářů je to podobné, ale přesto ne stejné. Snad první nezávislý závodní počin, dnes již skomírající Life for Speed, se ve své době vydal cestou „hardcore jízdních modelů“ přičemž vše ostatní bylo s velkou dávkou tolerance a pochopení možné vnímat jako podprůměrné. O dva roky později přichází rFactor, jehož engine uměl mnohem více, ale zároveň si držel onen punc hardcore jízdních modelů. Doba pokročila, konkurence narostla, grafika, zvuky a možnosti se začaly ve všech sériích sobě blížit. Vím, že by se okolo tohoto tvrzení mohla strhnout určitá nepřátelská diskuse obsahující rozlícený dav, pochodně, vidle a jednoho recenzenta, ale mně vážně přijde grafika dnes již velmi starých NFS SHIFT 2 podobná jako třeba u F1 2017, nebo PC2. Auta se prostě již před lety přiblížila realitě tak blízko, že „není moc kde brát“. Jistě, grafické zpracování v PC2 je oproti PC1 zase dále a náskok nad AC je zde cítit o chlup více, ale když se dlouze nebudete zabývat zkoumáním disků svého BMW a přepočítávat polygony, tak vlastně žádné velké rozdíly nenajdete. Mně se kouká na všechny tyto série stejně příjemně.
Velmi příjemné mi přišlo zpracování Force Feedbacku. PC1 jsem před časem používal jako etalon při recenzování volantů. I na mém osobním prehistorickém kole od Microsoftu vše funguje pěkně a vyváženě bez nějakého dlouhého dolaďování. Oproti tomu dostat se na uspokojivý projev v AC mi trvalo předlouho a stejně jsem s výsledkem nebyl až tak spokojen.
Bugy a AI
Rád bych se na tomto místě rozhovořil o ježdění s buginami. Leč nemohu, hra žádné neobsahuje :(. Naštěstí je alespoň plná bugů :). Během recenzování vyšel patch, takže si jich tvůrci jsou vědomi. Otravné pro mě bylo, že při restartu závodu mi zůstávalo rozbité čelní sklo ze závodu předešlého.
Tohle je k pousmání a vydrží to pravděpodobně do dalšího patche, horší je to ale s těmi věcmi, které půjdou vyřešit obtížněji. Například zmíněné závody motokár končí až příliš často tím, že se celé závodní pole vybije mezi sebou a vy jako jediný zdravý mohykán vítězně finišujete.
Auta, která jsou třeba i kriticky poškozená se stále pokoušejí dokončit závod a hlemýždím tempem jsou vám schopna křižovat přes cílovou rovinku. Někdy vás silný náraz gumově odrazí, jindy vám slabý náraz (třeba do kužele) utrhne kolo.
Zdráhám se umělou inteligenci označit bugem jako celek, ale chvílemi to tak působí. Otočíte se v zatáčce a nějaké auto vás bude tlačit před sebou bez nejmenší snahy vás setřást, vyhnout se, zastavit, couvnout, nebo cokoliv. Prostě vás hrne tak dlouho, než se vymaníte sami, nebo mu dojde benzin. Chyběla mi trocha lidskosti, aby třeba jezdci využívali trochu jiné stopy, aby se snažili vzájemně vybrzdit.
Příliš necítím, že by se snažili závodit mezi sebou. Právě na poli AI vidím v automobilových simulátorech stále obrovský prostor, kam se ubírat. I když na druhou stranu se v nich (a pro PC2 to platí dvojnásob) můžete dosyta vyřádit online.
Úroveň virtuálních soupeřů lze nastavovat stejně jako v PC1 pomocí dvojice sliderů. Jedním jsou samotné závodní dovednosti a druhým agresivita. Dokud nenastavíte dovednosti na více než 80 %, tak oponenti nepoužívají upravená nastavení aut, ale jezdí na standardní. A od těch 80 % už to začíná být zábavné :).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
