Rozumnost a šílenství audiofilie | Kapitola 3

Situace, kdy se přiblížíte ke kvalitnějším přehrávačům, vede obvykle k tomu, že přejdete na HiRes Audio. Ze začátku člověk vůbec neřeší, kde sebere muziku – překvapivě dobrou metodou pro slídění zdarma je YouTube, kde se dostanete ke klipům – a pokud si koupíte Premium či jiné streamovací služby, máte o zábavu postaráno. 

Streamovací služby mají různou kvalitu, některé nechají hudebníky, ať si na nich publikují vlastní obsah, jiné, jako například Apple, mají celý certifikační proces, který se trochu podobá požadavkům na publikaci softwaru. Nabízejí na svých stránkách nejen popis Apple Digital Masters pro výrobu audio souborů, ale také nabízejí přímo masterovací nástroje včetně podpory ALAC (Apple Loseless Audio Codec).

Velká část debat o audiu se motá hlavně kolem problému zvaného války o hlasitost (loudness wars). Řada audiofilů preferuje analogové nahrávky ze 60. a 70. let – ovšem jejich kvalita nesouvisí s technickým procesem, naopak limity fyzických nosičů vedly k vývoji kompenzujících technologií, jako je ekvalizace RIAA. U vinylů je navíc ten problém, že při konstantních otáčkách klesá lineární rychlost jehly vůči nosiči u středu, což se dříve kompenzovalo tím, že se náročnější skladby umisťovaly na začátek, k vnějšímu okraji desky.

Mastering pro vinyl a další analogová média vyžadoval přemýšlení. S příchodem 80. let se ale objevily přenosné přehrávače – walkmany a discmany, které dovolovaly poslech na ulici. Zatímco dříve se masterovalo pro domácí systém v optimálním poslechovém prostředí a spoléhalo se na kvalitní zesilovač, najednou lidi začali poslouchat hudbu na ulici.

Technologie ANC neexistovala, dobře izolovaná sluchátka nejsou v pohybu praktická a při konstrukci těch přenosných se muselo dbát na nové faktory, jako je nízká váha a nízká impedance, aby nezatěžovala přenosné zesilovače. A pak se projevil ten problém, že tradičně masterované nahrávky v tichých pasážích byly prostě moc tiché. Tradiční mastering se snažil zachovat dynamický rozsah skladby, tedy zajistit slyšitelnost tichých pasáží, ale zároveň ty hlasité mít zachované celé, bez ořezávání (clippingu). 

To vše u přenosných přehrávačů padlo. Ukázalo se, že lidi chtějí poslouchat i v rušném prostředí, což znamenalo změnu masterovací strategie: Zesilování. Slabé pasáže se zesilovaly, nejdřív o něco, pak o něco víc, dynamický rozsah se snižoval, hlasité pasáže se zeslabovaly, případně se odřezávaly docela – a hudba se začala měnit ve hluk. A právě tyhle verze se později digitalizovaly, komprimovaly do MP3 a začaly šířit pověst o nekvalitní digitální hudbě.

Dnes jsme za tím – a digitální audio ve vysokém rozlišení nabízí potenciální možnosti nedosažitelné u klasického analogového záznamu. Vše závisí na primární nahrávce a masteringu, pokud je to na začátku špatné, nic moc se s tím neudělá.