Rozumnost a šílenství audiofilie | Kapitola 4

Digitální technologie nabízejí určité možnosti, jak špatnou nahrávku přeleštit, ale to je jen taková matematická fantazie: Detaily, které ztratíte, už prostě nemáte.

A detaily – to je něco, na co si audiofilové potrpí. Vždy, když čtu květnaté a šťavnaté recenze na nejjemnější špičkového audia, stěžující si na podivné anomálie pod 20 kHz, jsem trochu na rozpacích: Přece jenom reální lidé slyší individuálně a obvykle reálně výrazně méně, než byla stanovena norma pro CD – jen velmi mladí dokáží slyšet i nad 22 kHz, typicky práh slyšení klesá poměrně rychle s věkem, což ale nevadí, protože většina energie reálné hudby (audio power spectrum) je hluboko pod 10 kHz. 

Lidský hlas je poměrně hluboký, zpěv se typicky pohybuje mezi 200 Hz a 5 kHz, takže hudbu si lze užít i ve stáří. Relativně hluboké frekvence lidského hlasu do jisté míry vysvětlují, proč většina lidí preferuje basovější podání. Senzitivita navíc s věkem klesá postupně, takže se ztráta sluchu dá kompenzovat zvyšováním hlasitosti. To může vysvětlovat, proč opravdoví fanoušci s časem přecházejí na větší a větší systémy.

Větší a výkonnější systémy ovšem vyžadují postavení poslechové místnosti, na kterou obvykle potřebujete vlastní dům, protože něco takového si v činžáku fakt nepostavíte. Se zvětšováním velikosti jsou navíc i patrnější jemné nuance, což vede ke stavění větších a dražších sestav – a k postupnému přechodu k té méně normální části audiofilství.

Začíná to právě velkými systémy, které vyžadují speciální materiály a tedy i jejich uchycení. Větší reproduktor může mít 20 kg, ale taky třeba sto. Můžou vyžadovat zesilovač s výkonem přes kilowatt – a pak je třeba řešit napájení, aby samo bylo dostatečně dimenzované a stabilní. 

Pak přijdou ty šílenější věci: Přijdou lidé, kteří vám nabídnou plně stříbrné kabely z čistého krystalického stříbra ve vysoce anoxické podobě, protože jakmile stříbro začne oxidovat, už to nehraje tak dobře. Takže nezbývá než sáhnout po stříbrozlaté slitině, „protože atomy zlata přirozeně nahrazují kontaminanty a vyplňují mezery v krystalické struktuře stříbra“ (ne to fakt není z mé hlavy).

Tady už je takový ten moment, kdy mám pocit, že kolem audiofilů krouží klenotníci, kterým došli faraoni, kteří se logicky museli nechat pohřbít v rakvích z čistého zlata anebo dokonale opracovaného stříbra, protože jinak by jejich zážitek z podsvětí neměl tu nejvyšší kvalitu. Anebo, pokud pohlédneme do Číny, podařilo se střelit bohatcům na poslední cestu oblek ušitý z jadeitových destiček a zlatých nití, protože oddělení výzkumu a vývoje záhrobních zkušeností objevilo, že jen toto nabízí nejvyšší jakost posmrtného života.