Rozumnost a šílenství audiofilie | Kapitola 5

Ano, už jsme přešli do říše šílenství. Jsou momenty, kdy váhám, zda je používání exotických materiálů opravdu nutné, ale titanu a berylliu poměrně věřím, jelikož mi instinkt napovídá, že opravdoví inovátoři budu experimentovat i s exotikou. Tam je drahé zpracování, ne samotný prvek – a i když si, kvůli ne úplně dokonalým znalostem z fyzikální chemie nepamatuji, jestli to náhodou není úplný bulšit, tak věřím, že když se namáháte s relativně běžným, ale na zpracování složitým materiálem, tak k tomu máte nějaký reálný důvod.

U exotických a velmi drahých materiálů si tím opravdu nejsem jistý. Samozřejmě, jakmile překročíte mez z masové do kusové výroby, cena okamžitě vyskočí o řád, protože masová výroba je levná, zatímco kusová je drahá. Masová výroba je dar z nebes – jsou to stroje, které umí dělat jiné stroje a extrémně zvyšují dostupnost čehokoliv a snižují tomu cenu. 

Výroba na míru není levná nikdy. V okamžiku, kdy si necháte stavět audio komponenty na míru, tak se ničemu nedivte. Klidně se dostanete do situace, kdy vás jeden kondenzátor přijde na víc než běžný spotřebitelský přehrávač vyšší třídy: Kondík za 40 litrů? Fakt to existuje!

A to jsou nové komponenty. Pokud budete chtít něco speciálního, něco, co se už nevyrábí, jako jsou ony zmíněné limitované elektronky do elektronkových zesilovačů, tak se připravte klidně na čtvrt mega za jednu. Před lety jsem se potkal s pánem, který je na elektronky expert a jejich prodejem se plnohodnotně živí. Jeho klienty jsou hlavně „šíleně bohatí Asiaté“, pro které je evropská předválečná průmyslová produkce raritou stupně fosilie Tyranosaura Rexe.