Rozumnost a šílenství audiofilie

O kvalitním audiu se říká, že to je věc, která vám nechybí do chvíle, kdy si ji poprvé vyzkoušíte. Já si pamatuji své první setkání se značkovým audiem zcela jasně: Vyzkoušel jsem si před lety sluchátka v prodejně – a prostě jsem je odmítl dát z hlavy a šel jsem rovnou platit. Rovněž doma nebylo radno kvalitnější audiotechniku někam položit, protože pak záhadně zmizela – a nosil ji vždy ten, kdo dříve tvrdil, že žádný rozdíl v kvalitě hudby nikdy neslyšel.

Tak to je. A audiofilie má ten problém, že neustále koštujete další a nové věci – a výrobci a audiofanatici prostě nepřestávají dělat lepší a lepší věci. Takže se nejprve smíříte s tím, že dobrá sluchátka stojí dva litry, potom pět, potom asi tak deset a pak slyšíte magnetoplanáry za pětadvacet a přistihnete se, že hledáte cesty, jak tohle vysvětlit rodině.

A potom samozřejmě bedny a zesilovače a souboje mezi digitálem a analogem, potom návrat k vyhlášeným a už nevyráběným modelům zesilovačů, zkoumání nejlepších elektronek, které se vyráběly jen dva roky před Druhou světovou válkou, měření, zda vaše podlaha unese betonové reproduktory a nakonec neodvratná proměna jedné místnosti na poslechový prostor. 

Tahle věc opravdu nemá žádné meze. Na jedné straně audia stojí no name generátory zvuku za dvě stovky, které prodávají na tržnici a které už v okamžiku výroby představovaly spíše elektroodpad – a na druhé straně šílenosti jako Sennheiser HE1, což jsou sluchátka, která mají vlastní zesilovač s výsuvným polem elektronek v mramorovém provedení a místo „koupě“ procházíte „nákupním procesem“ začínajícím zálohou 10 000 dolarů, pak následuje pohovor se zaměstnancem firmy, výroba sluchátek na míru – a po doplacení zbývajících 49 000 dolarů. A překvapivě – i kritičtí audiofilové konstatují, že pokud na to máte, Bůh vám dopřej – i když pro většinu smrtelníků je to produkt stejně fantazijní, jako nové Lamborghini.