Silicon Graphic, Inc: Jak „Apple“ profi grafiky zmizel? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Apple představil nový Mac Pro, mašinu, kterou můžete vybavit až 28jádrovým CPU, 1,5 TB RAM a čtyřmi grafikami Vega II. Takové dělo je určeno pro práci s videem a pro tvorbu počítačové grafiky – podobně, jako tomu bylo u počítačů SGI. Proč vlastně tento titán počítačové grafiky zmizel?
Všechno vypadalo skvěle. James Clark si občas utahoval z jiných firem, například z tehdy upadajícího Apple: „Nedělají nic. Podělali to.“ Skutečně, v té době se Apple nacházel ve svém bezjobsovském nejtemnějším období, zatímco SGI nemělo konkurenci. To se ale v druhé polovině 90. let začalo rychle měnit s příchodem 3D akcelerace pro PC – nejprve přišlo Pentium s integrovanou FPU (1993), potom 3dfx Voodoo (1996) – a pak se objevovaly stále další a další akcelerátory a výkonnější procesory.
A v tu chvíli se kompetitivní výhoda SGI začala otáčet proti SGI. Věc se má tak, že je príma, že máte vlastní technologie, vlastní procesory, vlastní operační systém a vlastní grafické akcelerátory – ale musíte to vyvíjet, a to něco stojí. Výsledný produkt je drahý nejenom kvůli vaší marži, ale také kvůli vysokým nákladům na vývoj software, případně na nákup firem, které pro vás dělají exkluzivní software. A to je zároveň výhoda, ale taky zároveň problém, velký problém.
Stroje SGI měly spoustu výhod, jako NumaLink, vysokorychlostní propojení vyvinuté původně firmou Cray, které dovolovalo stanice SGI spojovat a vytvářet z nich vlastně superpočítač. Byla to vizionářská technologie, první generace z roku 1996 nabízela přenosovou rychlost 1,6 GB/s, ta poslední z roku 2017 dokonce 14,9 GB/s a vytvářet tak virtuální systém s až 64 TB sdílené paměti. Super, to je skvělé – jenomže každá proprietární technologie je nákladná.
A stroje SGI byly komplikované a nákladné. Pan Martin Hoffman nám do muzea věnoval stanici SGI Octane 2 (2003), jednu z posledních s procesorem MIPS – a je to stroj velmi odlišný od PC. Má masivní ocelovou konstrukci, která obsahuje backplane, do kterého jsou připojené funkční moduly – modul zdroje, deska s CPU modulem, deska s grafickými moduly a deska s harddisky. Celé se to otevírá spíš jako minipočítač, dá se to dokonce uzamknout díky ocelovému pásu, který dovoluje stanici přikurtovat anebo zabránit vyklopení předního panelu.
Desky s komponentami jsou složité, obsahují komplikovanou řídící logiku a celé je to postavené velmi netradičně – například masivní zdroj nasává vzduch, který tlačí do bočních kompartmentů, tam prochází komínovou konstrukcí s pasivními chladiči, až nakonec prochází obřím pasivním chladičem pro jeden anebo dva procesory MIPS R10000 a uniká ven. Tahle věc není klasicky rozšiřitelná, vyžaduje speciální desky. I když počítač podporuje jeden anebo dva procesory, nelze si koupit jeden a pak přidat druhý, musíte si koupit celý modul buď s jedním a nebo se dvěma procesory. Monitor to potřebuje zvláštní, rovněž klávesnici i myš, i když ty vypadají jako PS/2 standard. Disky se využívají Ultrawide SCSI, samozřejmě ty lepší, desetitisíc- anebo patnácttisícotáčkové. A to není levné, fakt že ne.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
