Spotřebiče s vlastní hlavou aneb méně nápadné aplikace domácí umělé inteligence | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se mluví o umělé inteligenci, obvykle se pod tím myslí dnes populární generativní AI, jako je ChatGPT anebo Midjourney. Když se ale řeší, jak změní naše životy, obvykle se pod tím myslí „to něco menšího“, tedy postupné zvyšování inteligence věcí v našem okolí. A v našem okolí je hodně věcí, které se mohou podstatně zlepšit!
Teď si představte další nárůst inteligence domácích zařízení, která díky kamerám mohou doslova sledovat proces pečení a regulovat ho podle potřeby. Už jednoduchá automatizace značně pomáhá. Před necelým rokem kolega recenzoval kuchyňského robota Tefal Click and Cook, který sice neumí vařit sám, ale je to docela dost blízko. Stroj má zabudované návody, vy si nějaký vyberete, ono vám to řekne, co máte nakoupit – a pak začnete. Mašina vám řekne, co máte nasypat a pak to dělá svou práci a jen si to řekne o to, o ono, o něco dalšího – a vy prostě přihazujete další suroviny.
Systém „vaří to skoro samo“ znamená, že nemusíte být šikovní, nemusíte mít rádi vaření – ale už se nemusíte smířit s donáškou anebo s mraženými jídly. Dělá to širokou škálu věcí, je to o poznání lepší než polotovary – a je to celkem nenáročné. Ne, stále to nejsou kuchařské robopazoury z Moley Kitchen, ale dá se to koupit, je to mnohem levnější – a navíc vidíme jasnou trajektorii z polointeligentních zařízení k opravdu inteligentním.
Vaření není úplně pro blbce, musíte navažovat, hlídat, odhadovat, ochutnávat, přivonět – je toho hodně a trvá to dlouho. Trouba, která ví, co peče, vidí to a je to schopná v reálném čase hodnotit, je podle mě požehnání. Spousta věcí vám může náhle při vaření vzkypět, to zná asi každý – a nikdo neodstraňuje rád pozůstatky po kuchyňských katastrofách. Rozčiluje mě to, že některé věci musíte opravdu pořád hlídat, promíchávat, koukat se na to, jak si to jezdí v kolotoči a tvrdnout u toho, zatímco by se dalo dělat něco zábavnějšího anebo důležitějšího.
To je věc kterou zná každý. Zvlášť já ji dobře znám, je pátek odpoledne, lednička je víceméně vyžraná, chtělo by to něco dobrého, ale to se musí uvařit – a Adam nervózně podupává, kde že je článek. Takže buď budu psát hladový anebo si navařím, což mi sežere nějaký čas a Adam nebude mít radost. Bylo by tak krásné mít robotického butlera, který spáchá něco lahodného ze zbytků v ledničce a já měl svatý klid!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
