Spotřebiče s vlastní hlavou aneb méně nápadné aplikace domácí umělé inteligence | Kapitola 4

Současná zařízení jsou inteligentní v tom smyslu, že to, co mají udělat, udělají obvykle dobře. Kuchyně ponechaná bez dozoru je recept na katastrofu, ta polointeligentní vám alespoň udělá slušnou rýži, kolem toho Tefalu už tak trochu musíte hopsat – ale zdaleka nejsme u futuristických představ, jako je 3D tiskárna na jídlo. Pokud vím, solidně se daří tisknout čokoládu a také se dělá tisknutelná pizza, ale o tomto konceptu se mluví hlavně jako o něčem, co vám dokáže udělat slušné jídlo i ve vesmíru.

A také slušně vypadající jídlo! Pokud znáte scifi seriál Lexx (1997), tak víte, že kosmická hmyzoloď dokázala produkovat jakékoliv jídlo na objednávku – jenom výsledek pokaždé vypadal tak, jako by ho ten biostroj právě vykakal. 3D vytištěné jídlo vypadá podstatně atraktivněji! Pointa je v tom, že když je hlad, tak byste spráskli asi i ty lexxí mňamky.

Inteligence se dostává i do praček, což mě překvapuje, protože já typicky peru tak, že do té věci narvu prádlo, naliju prací gel a pak to nechám páchat své zločiny. Samsung u svých praček nicméně přišel na to, že se dá prádlo vážit, aby se spotřebovalo energie tak akorát, potom prádlo probublává, umělá inteligence rozezná o jaké prádlo se jedná a jak moc je špinavé a pere s ohledem na tohle. Dokonce pro to začali dělat filtr i na mikroplasty, což by mělo bránit unikání plastových částeček do vodního odpadu. Nevím, jestli by tento typ inteligence byla pro mě ta killer feature, protože obvykle peru tak nějak stejně, ale chápu, že pokud chcete prát rychle a pračka vymyslí, jak to vzhledem k objemu a typu prádla akcelerovat, má to asi výhody. Ale je to opravdu třeba? To asi asi musí zvážit každý sám. 

Jiná významná technologie jsou hlasoví asistenti. Hlasový asistent je něco, co bych domů asi nechtěl, protože myšlenka, že mě něco neustále poslouchá, mě taky docela značně štve. Pro mnoho lidí je to ale běžná věc, kterou vůbec neřeší. Správné hlasové rozeznávání je přitom masivně závislé na kvalitní AI. S hlasovými příkazy je to komplikované – a s nekvalitním rozeznáváním to může dopadnout třeba tak, jak ve své humorné kampani naznačil norský obchodní řetězec REMA 1000. 

Pro lidi, kteří tráví většinu času doma, může být hlasový asistent naprosto základní technologií. Máte plní ruce práce, něco děláte – a tak jen oslovíte tu věc, která poslouchá a řeknete jí, ať něco udělá tak, jako byste měli skutečného asistenta. Od přepínání televize po spojování hovorů anebo odpovídání na zprávy – to je prostě super. Důležité je ale také pochopit nejenom to, co někdo říká, ale taky kdo to říká, protože trvale otevřený asistent je obří bezpečnostní riziko. Můžeme se smát tomu, co objednává papoušek, ale právě fakt, že asistent není schopný rozeznat kdo ho oslovuje a správně vyhodnotit, jestli má k příkazu autorizaci, je skutečně problém.