Svět bez PC: Co kdyby nepřišlo IBM PC? | Kapitola 2

Takže víme dost na to, abychom si vytvořili scénář alternativní historie, ve které nepřišlo IBM PC. V této verzi historie nepřišlo proto, že odpor uvnitř IBM k technologii, která hrozila podříznout větev pod výnosnými minipočítači, vedla k tomu, že se IBM zaměřila spíš na „zmenšování minipočítačů“ a dostupnější terminálové systémy pro střední a menší podniky než pro zavádění PC.

 Nástup osobních počítačů by byl pravděpodobně pomalejší, protože osobní počítače by přinášely firmy s pochybnou reputací (jako Commodore) anebo vyloženě punkovo-hipsterské startupy typu Atari a Apple. Pokud studujete dějiny Atari, tak víte, že za Bushnella se do výroby bral každý, kdo udržel v ruce pájku a továrna běžně voněla po trávě – a Apple, to byla opravdu extravagance poháněná egem mladého Steva Jobse, které se právě nafukovalo mimo všechny meze. Je pravděpodobné, že bez IBM by to pokračovalo více tímto směrem, protože by neexistoval „tlak na standardizaci a profesionalizaci“: Ano, velký kapitál by žádal profesionální management, ale s patentově lépe chráněnými počítači by tak rychle neexplodoval trh s klony a tlak na standardizaci by nebyl tak rychlý.

Pravděpodobně by došlo k evolučnímu zápasu, který by byl trochu pomalejší než boj s IBM PC – odehrál by se převážně mezi technologickými startupy, takže je možné, že bychom měli samostatnou Lorraine (Amigu), která by získala vlastní financování a nebyla by pod Commodore. Commodore měl svou řadu osobních počítačů pro seriózní využití (Commodore 128, Commodore 128D, možná i Commodore Plus/4). Clive Sinclair by měl podstatně větší šanci uspět s nástupci Sinclairu QL.