Krása matematiky je v tom, že na jednu stranu může jít v dokazování až na dřeň naprostých elementů (jako jsou důkazy formální logiky samotné) a na druhou stranu budovat aparát pro dokazování tvrzení, která jsou jinak „absurdně dlouhé“. Fakt, že si vybudujete aparát, ve kterém radikálně zjednodušíte takové dokazování, je prostě nádherný. 

Nastupující generace AI umí něco jiného: Umí se učit na datech, která jsou obtížně uchopitelná, ne-li zcela nemožná pro jednotlivce. A takových problémů je v reálném světě spousta, od molekulární biologie přes přirozené jazyky až – co já vím – pro psaní efektivních divadelních her. Většina řešení je založená na intuitivních principech, ale těžko najdeme kohokoliv, kdo by znal všechny zákony světa anebo přečetl kompletní literární produkci lidstva. Nejde to, nikdo to nestihne, je toho moc. AI tohle může zvládnout a najít v tom znalosti, které zatím nevidíme, protože je to na nás moc těžké.

Dneska už nejsou lidští polyhistoři, je to moc těžké. Není žádný literární kritik, který by přečetl všechnu beletrii, žádný filmový kritik, který by viděl všechny filmy, žádný politolog, který by se orientoval v politice celých dějin – a možná i jen dnešních dějin. Nedokážeme se tou horou prokousat, AI ano.

Tohle bude její inteligence: Inteligence založená na masivním učení se. Alespoň prozatím.