Třicet let „empétrojky“ aneb jak MP3 změnila hudbu i nás | Kapitola 4

Pamatujete na reklamní kampaně typu „auto bys neukradl“, které parodoval i IT Crowd? Poté, co se rozplynul prach z jekotu a z propagandy, se ukázalo, že pirátství nejenže nepoškozuje audioprůmysl, ale ono mu pomáhá, protože pro řadu lidí bylo pirátství prvním kontaktem s hudbou, náhledem do toho, co opravdu existuje – a někdy jedinou možností, jak se k němu dostat. Prodeje rostly, protože branže získávala stále větší okruh fanoušků – ale bylo to dočasné, protože bylo stále více jasnější, že si lidé oblíbí pohodlí digitální distribuce a nebudou chtít nikam chodit, prostě si to budou chtít stáhnout.

Model používání se úplně změnil – a hudba zdarma se stala vlastně reklamou na to, co opravdu chcete. Hudební průmysl, podobně jako jiné informace produkující branže, trpí obrovskou nadprodukcí, takže obsah zdarma nebo dnes oblíbený systém předplatného, jako je Apple Music, fungují jako marketing. 

Teď, v tomto okamžiku, když píšu tento text, poslouchám album „I Can Be Your Mother“ od Sofie Iselly. Do dnešního odpoledne jsem o ní nikdy neslyšel, ale narazil jsem na YouTube na short, který mě zaujal, takže co? Takže jsem si přehrál pár jejích kousků z Apple Music a pak jsem si prostě koupil přes iTunes celé album a mám ho v knihovně.

Tohle je přesně to, co nám digitální distribuce nabídla: Možnost objevit v Kalifornii žijící dvacetiletou zpěvačku, či spíše zpívající avantgardní básnířku, která si svoje texty psala jako puberťačka a vydala si první tři alba svým vlastním nákladem. Šance, že byste na ni narazili před příchodem digitální distribuce v nějakém klasickém kanálu, je prakticky nula. I kdybyste na ni někde náhodou narazili, bylo by dohledání její tvorby velice složité – dnes, jakmile ji najdete, se k obsahu ve vysoké kvalitě dostanete v minutách. V MINUTÁCH!

Dnes jsme tam, kde jsme mohli být podstatně dřív, nebýt vydavatelských organizací, které se praly s přirozeným vývojem – a které musel přesvědčit samotný Steve Jobs a obrovská moc jeho Applu, aby přestali dělat skopičiny a využili síly jejich distribuční platformy. Přelomovým datem byl listopad 2010, kdy se Jobsovi konečně podařilo dostat na iTunes diskografii Beatles – a k té příležitosti vydal speciální limitovanou edici iPodu s celou kolekcí Beatles na CD. To byl moment, kdy všem bylo jasné, že síla digitálních formátů je v tom, že ukazují novou cestu distribuce.

Na přelomu tisíciletí se neustále mluvilo o válce formátů, o DRM, o tom, jak to MP3 prohraje – ale ono to není vlastně podstatné. MP3 je přelomový formát v tom smyslu, že to celé umožnil, že to dovolil, že otevřel dveře ztrátovým audio formátům, že donutil audiofily, aby tyto nové formáty vstoupily do jejich receiverů. Dále donutil vydavatelské organizace, aby přestaly počítat prodané stříbrné disky, vstoupily do online distribuce a konečně pochopily, že jejich knihovny prostě nejsou dost mocné, aby prosadily své vlastní formáty, svůj vlastní DRM a hardware, který s ním bude fungovat. A že to byla bitva a že trvalo dlouho, než pochopili, že tohle opravdu nevyhrají!