Třicet let „empétrojky“ aneb jak MP3 změnila hudbu i nás

Jako staří si začnete připadat teprve ve chvíli, kdy si uvědomíte, že si pamatujete svět, ve kterém nějaká technologie ještě nebyla, a pak vám dojde, jak se všechno neuvěřitelně změnilo ve chvíli, kdy daná technologie přišla. A zatímco já si nepamatuju IT svět před příchodem PC, protože jsem byla jenom malá rybička, tak do světa před MP3 jsem vstoupil s plným vědomím – a pamatuji si naprosto přesně, jakou revoluci MP3 přinesla.

Kde kdo bude vyprávět o vývoji formátu, o nástupu pirátství a o bitvách RIAA s pokrokem a se zdravým rozumem a také o tom, co znamená nástup digitální distribuce pro všechny současné formáty. Tak tohle je myslím už mnohokrát otřepané a o tom mluvit nebudu, jenom zmíním to, jak se nám svět změnil, zatímco jsme se na to dívali zboku. Celá ta věc prošla ohromným technologickým i legislativním vývojem – a i když se nám to dnes může zdát buď velice dávno, anebo jako naopak něco, co nastupovalo pomalu, mě udivuje hlavně to, jak dramatickými proměnami celá ta věc prošla.

A nejenom to: S tím, jak jsem začal cestovat do školy, u mě vznikla potřeba pořídit si přenosné audio, což byly zpočátku klasické audiokazety. Stále si ze sentimentálních důvodů držím neuvěřitelně namakaný walkman od Panasonicu, který měl nejenom autorevers, ale taky podporu pro chrom a metal kazety, podporu Dolby NR a třípásmový mechanický ekvalizér na předních dvířkách – no naprostý skvost tehdejší techniky. 

To byla moje první sázka na kvalitu, protože předtím jsem si z úsporných důvodů zvolil nějaký levný neznačkový walkman, který mi dal možnost sejít ze světa cestou Jana Husa. Z důvodů, které jsem nikdy nepochopil, se ta věc rozhodla doslova vyvařit akumulátorové baterie – a já, kdybych nepocítil ostrou bolest na boku, kterou způsobilo počínající hoření, bych možná prošel jednotkou popáleninové péče. Pak jsem se vykvákl na nekvalitu a šel do onoho Panasonicu, což bylo nesmírně moudré, protože ta věc funguje dodnes.