Úvaha: Copy&Paste + Google. Jak se ztrácí naše znalosti | Kapitola 4
Seznam kapitol
Byl jsem vyzýván, abych napsal nějaký názor na to, jak se nám ITU pokouší cenzurovat internet. Protože o tom teď píše každý. Jenomže stejně jako každý jiný o tom, co se na zasedání ITU odehraje, vím prdlajz a nehodlám jako každý jiný tepat prázdnou slámu. I bez cenzorů má internet problémů dost!
Pokud TNS HC jako samostatný počítač neexistoval, jak je to s jeho parametry, které byly překonány „druhým počítačem v řadě“? Manuál přináší pozoruhodné informace: Žádná verze se 128 KB a ani s 256 KB neexistovala. Všechny počítače TNS HC 08 byly od počátku osazeny pamětí 320 KB! Tato paměť se využívala jako rychlý RAM disk, protože v základním vybavení počítače sice nebyl floppydisk, ale všechny měly síťovou kartu TNS-NET s rychlostí 100 kbit/s. Podle všeho to fungovalo tak, že se „nabootovalo po síti“ ze serveru, z toho jste si stáhli aplikaci a data jste ukládali na server. Zkrátka a dobře, tahle mašina byla hlavně inteligentní terminál, neboli to, co nám dnes cpe Google jako inovativní Chromebook.
Aby toho nebylo málo, když se podíváte na fotku motherboardu, neuvidíte tam zmiňovaný Zilog Z80, ale jeho socialistický ekvivalent UB880D. Neběžel na 2 MHz, o kterých mluví většina dohledatelných zdrojů, ale na 3 MHz (toto nedorozumění vzniklo patrně proto, že 2 MHz byl kmitočet použitý u rozšířených PMD 85). Prostě a jednoduše – většina informací je špatně. Ne „trochu nepřesná“, ale „úplně mimo“.
Ne všechno, co zdroj uvádí, je nepoužitelné. Tak například se mi podařilo zjistit, že extrémně divná myš Tesla 3WN 16605, kterou jsem koupil jako úplně novou a zabalenou, byla ve skutečnosti určena pro TNS HC 08. Dříve jsem se domníval, že byla určena asi pro PMD 85.
Jak důvěryhodný je ale takový zdroj? Jak důvěryhodné jsou další zdroje, které z něj opisují? Můžeme podle dat zjišťovat, kdo s tím přišel, ale ničemu tím nepomůžeme. Ostatně nemíním ani tvrdit, že informace, se kterými přišel původní zdroj, byly špatně nějak úmyslně. Patrně nebyly, vycházely z ústních sdělení a nebo ze vzpomínek.
Problém je v tom, že vzpomínky nejsou spolehlivý zdroj informací – existuje něco, čemu se říká vzpomínkový klam, kdy si pamatujete něco, co se doopravdy nestalo. Na začátku je původní vzpomínka a nebo představa, kterou si přehráváte dokola, opakujete a s každým opakováním se stává obsahem sice méně přesnou, ale o to autentičtější. Během let se z něčeho, o čem vám někdo vyprávěl, stane váš vlastní zážitek, i když často jde o velmi bizarní věci, u nichž lze navíc snadno dohledat, že nejsou pravdivé. Jenomže pro dotyčného působí naprosto autenticky, pro něj pravdivé jsou. Díky tomu je i mimořádně přesvědčivý ve chvíli, kdy o nich píše a nebo vám je vypráví.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
