Úvaha – Jsou elektronické knihy na vymření? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Technologické dějiny jsou plné zařízení, která vypadají na první pohled dobře a smysluplně, ve skutečnosti jsou ale stíhané pozoruhodnou smůlou. Zdá se, že by je uživatelé měli chtít, ale zařízení se ne a ne ujmout. S nepravidelnou variací se objevují nové a lehce upravené verze podobných věciček, protože je očividné, že by měly být praktické.
Čtečky mají hrozný firmware. Vyrobit vlastní software pro čtečku je podle všeho podstatně složitější, než převzít nějaký existující. Čtečky mívají často divný způsob ovládání, které je zmatené a nelogické, nemají rozumný způsob indikace, že čtečka něco dělá (některé kusy se zastaví při provádění operací klidně na půl minuty a nijak neindikují, že nevytuhly) – a ano, zasekávají se. Zjištění, že poškození nějaké vnitřní XML databáze ve čtečce od Sony vede k opravdu ošklivému záseku celého zařízení, mě prostě vyděsilo. Tak za prvé, porušení integrity vnitřních souborů by nemělo nikdy vést ke stavu, kdy zařízení nelze nijak použít. A pokud k tomu náhodou dojde, měl by existovat nějaký způsob, jak zařízení znovu uvést do bezpečného stavu. Vedle takovýchto výtuhů vypadají další problémy, jako třeba neschopnost provést rozumný PDF reflow, jako čisté banality.
Hitachi W61H - telefon s eInk displejem
Čtečky mají omezenou výdrž na baterie. Teoreticky by se zdálo, že epapír má zásadní výhodu v tom, že má nižší spotřebu. Ano, pokud čtečku aktivně používáte, má docela dobrou životnost, ale viděl bych ji spíš v horizontu jednoho týdne. Problém je v tom, že čtečky papají i ve standby módu, kde jsou na tom úplně stejně, jako jakákoliv jiná elektronika. Pokud čtečku používáte tak, že denně přečtete pouze několik stran (například jenom na obědě a nebo při cestě MHD) a jinak ji máte ve standby, s úžasem zjistíte, že její reálná výdrž se podobá kapesnímu počítači, se kterým jste se s takovou slávou rozloučili. Krátkodobé nárazové používání jednoduše anuluje výhody dané úsporným displejem.
Přesto, že jsou čtečky marketovány jako úžasné zařízení na čtení, nejsou fyzicky nic extra. Stále jde o pořádný kus tuhého displeje, který je buď v levném plastovém (a tedy mechanicky neodolném) provedení a nebo je vyroben ze slušných materiálů, duralu a podobně, ale pak jsou docela těžké. iPad je se svými 700 gramy docela těžký, ale větší čtečky s hliníkovým tělem váží klidně polovinu, což je na trvalé držení v prackách stále ještě moc. Placaté zařízení se špatně drží: 5“ čtečku v MHD ve stoje udržíte, ale 6“ už je na pováženou. Navíc – kam ji dáte? Do kapsy se nevejde, takže na popruh a na krk? To mi přijde asi jako nejrozumnější řešení. Na tahle malém displeji se ale strašně špatně čtou dokumenty, které pro to nejsou vyloženě naformátované – a takové běžné A4 PDF se smíšeným textem a grafikou jsou vyloženě utrpení. Docela dobře se v ruce drží atypický formát 7,1“ u Sony PRS-900, ale tam pro změnu překáží integrované desky. Najít tu ideální formát se zdá být nemožné. Pro dlouhodobé čtení „na místě“ bych šel spíš po zařízení s 10“, na časově omezené čtení na cestách je opravdu pohodlnější 5“ a méně.
A „last but not least“: Pokusy využít Kindle jako výukové zařízení v experimentu, který zahrnoval Reed University a sedm dalších vysokých škol, jednoduše selhaly. Studenti prohlásili klasická skripta za praktičtější a to z následujících důvodů: Nemožnost sehnat si všechny texty v digitální podobě, nemožnost zvýrazňování a anotování, nemožnost zobrazovat komplexnější grafy a obrázky, nízké rozlišení zařízení, obtížné vyhledávání na zařízení. To je celkem zdrcující odmítnutí. Popularita čteček je v obecné populaci nízká, což se tak nějak hezky kombinuje s jednoúčelovostí těchto zařízení, neochotou lidí číst obecně a vysokou cenou zařízení. Tahle kombinace dělá ze čteček to, čemu se hezky říká „niche product“, neboli zařízení pro specialisty. To není dobré!
Některé problémy jsou zřejmě řešitelné, i když to bude bolet. Konkurenční boj mezi Amazonem a Barnes & Noble tlačí na Západě ceny nejvýznamnějších čteček dolů. Před dvěma lety stály čtečky klidně i 500 USD, nyní konkurenční boj stahuje cenu někam na 150–200 USD – a je možné, že půjdou až ke skutečným výrobním nákladům, které se odhadují někde mezi 90–125 USD. V tomto sprintu směrem k levným modelům pochopitelně nejvíce utrpí drahé čtečky, jako je Sony PRS-900, které u nás stojí přes deset tisíc (a v ceně dostanete 3G modem, který mimo USA vůbec nefunguje).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
