Úvaha – Jsou elektronické knihy na vymření?

Úplně klasickým příkladem jsou kapesní počítače. Od padesátých let, kdy se ve scifi objevovaly počítače, tam byly popisovány dvě formy: Velký lokální mainframe, který řídí celý dům / kosmickou loď / civilizaci a potom přenosný počítač. Mainframe byl obvykle inteligentní, uměl mluvit, přijímal rozkazy v mluvené řeči, sám sebe programoval a vyznačoval se logikou, obvykle poněkud zvrhlou a děsivým způsobem zdrcující, takže si občas pokyn „dokončit misi“ vyložil jako „dokončit misi, i kdyby bylo třeba vyhubit osádku“ – á la Vesmírná Odyssea. 

Toto je směr, kterým míří moderní PC a Windows – čím dál tím více je z něj „takový malý mainframe“ s mocným multitaskovým OS a ovládáním v mluvené řeči, které již dnes naznačuje, že potenciál pro vyhubení lidstva na základě nepochopení příkazu rozhodně má.

Prezentace Voice Recognition pro Windows Vista - tohle se opravdu stalo!

Druhá podoba počítače, malý osobní asistent a pomocník, se etablovala prakticky teprve v posledních letech ve formě smartphone, který je, kupodivu, původním představám autorů scifi asi nejbližší. Osobní počítač byl v jejich představách velice malý, ve formě hodinek, náramku či nějakého oděvního doplňku – a fungoval hlavně jako komunikátor. Každý si jistě vybavuje startrekovský komunikátor ukrytý v bižuterii ukotvené na prsu hrdinných hrdinů, který vyžadoval pro navázání spojení stisk v gestu, náramně připomínajícím starořímský vojenský pozdrav. Poněkud konvenčněji navržený komunikátor ukrytý v hodinkách se tu už několikrát objevil, koupit si můžete třeba LG GD 910 za necelých dvacet tisíc. 

Přenosný počítač, který vydrží fungovat opravdu dlouho a je schopen pracovat i v lehce nehostinných podmínkách mimo domov & kancelář je určitě dobrý nápad. Podařilo se mi sehnat jeden z prvních kusů tohoto typu, zodolněný Husky Hunter, který se ukrývá v masivním hliníkovém monobloku, je (tedy před lety býval býval) vodotěsný a na alkalické baterky prý jel až 45 hodin (kam se hrabe Apple!) Husky Hunter byl velmi populární u výprav, mířících do odlehlých oblastí Afriky a Asie, údajně zvládl i přejetí automobilem. Na základě konstituce mého kusu bych řekl, že to je asi pravda, menší zvíře jím v pohodě ubijete, ale to přejíždění vážně zkoušet nebudu.

i Zdroj: PCTuning.cz

Husky Hunter - další infor najdete na www.old-computers.com

Konstrukce, kdy žádný konektor „nevykukuje“, kryty jsou jištěny šrouby a klávesnice a displej jsou zapuštěny pod úroveň okraje duralového rámu, naznačuje, že se s nějakou nepohodou a nějakým tím pádem počítalo. Četl jsem blog nějakého lékaře, který si dvacet let trvající služby tohoto počítače v terénu nemohl vynachválit. Byl to spolehlivý stroj, ale pochopitelně určený pro speciální použití. Ostatní malé přenosné a kapesní počítače to ale neměly nikdy lehké – ať už šlo o velmi praktické kapesní DOS kompatibilní stroje od Hewlett Packard, mírně experimentální mašinky velkých firem, jako OmniGo od HP (mimochodem, na něm se poprvé objevilo grafitti), Amstrad Pen Pad 600 a nebo o pokus Microsoftu prosadit se s mobilní verzí Windows. 

Všechny tyto projekty utrpěly nějaký typ katastrofy: DOS kompatibilní HP byla drahá a přes jejich oblibu mezi techniky si nikdy nezískaly popularitu u normálních uživatelů. Perem ovládané kapesní počítače z poloviny devadesátých let byly jednoduše obskurní, sotva použitelné – a přes poměrně slušnou popularitu jejich nástupců z produkce Palm a Handspring představovaly jenom mezikrok k moderním dotykovým smartphonům. Systémy s Windows CE byly jednoduše katastrofa – byly strašně pomalé a jak OS, tak i aplikace patří jednoduše k tomu nejhoršímu, co kdy Microsoft vydal, navíc nepřišly žádné patche a opravy, které by byly potřeba opravdu jako sůl. Několik hard resetů denně byl denní chleba každého, kdo se mimo chlubení pokoušel ty strašné stroje používat.