Úvaha: Naše skvělá elektronika se kazí. A není to náhoda! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Jedním z krásných českých pojmů je „kurvítko“. Jeho krásná charakteristika je popsána procedurálně tak, že „pokud rozeberete přístroj a opět ho složíte do funkčního stavu, zůstane vám zbytečná součástka. Ta nemá žádný jiný smysl, než zajistit, že stroj selže čtrnáct dní po záruční lhůtě“. A to je „kurvítko“.
Vhodná konstrukce kurvítka tak vyřeší dvě mouchy jednou ranou, občas i více. Stačí se podívat na smysl „integrované baterie“ u výrobků Apple. Při běžném používání vydrží nějaké 3 roky (čili garance je v suchu), nevýměnná baterie nepotřebuje oddělitelný kryt, což zpevňuje a zjednodušuje konstrukci celého zařízení a navíc vám lidi nestrkají pracky dovnitř a nedávají tam fake baterie, které získali se slevou na tržnici. Samé výhody! To, že vaše baterie funguje jako kurvítko a nutí zákazníka buď k upgrade, anebo k servisnímu zásahu, je skoro takový bonus navíc.
Apple je vůbec známý tím, že rád používá kurvítka všelijakých typů, které mají za úkol zajistit, aby výrobek nebyl používán přehnaně dlouho. Krátký cyklus update software zajistí, že se podporují jenom novější programy, a jste tak trochu tlačeni od jejich starších verzí k novějším (například i cloudová služba MobileMe omezuje verze Outlooku, se kterými se bude synchronizovat a když máte starší – smolík pacholík). Změna procesorů z PowerPC na Intel (a pravděpodobný přechod na ARM) vede uživatele k tomu, že musí (ne)nuceně upgradovat software. Kdo by chtěl problémy Microsoftu, jehož polovina uživatelů se zuby nehty drží Windows XP a odmítají upgradovat na novější systém? Kvalita a stabilita Windows XP se Microsoftu nevyplatila, stal se takovou temnou připomínkou toho, co se stane, když odvedete svou práci moc dobře.
Nenásilné lákání na nové a hezčí rozhraní moc nezabralo, nové DirectX zafungovaly jenom na hráče, ale zbytek světa vzdoruje a stále používá onen prahorní systém k běžné práci, protože je „dost dobrý“ a „na spouštění aplikací stačí“. Nezbývá než jim prostě típnout podporu a tím je přesvědčit, aby si koupili systém nový. (A ono típnutí podpory je svého druhu procedurální kurvítko.) Velmi podobná technika je „vylepšení“, čili uvedení nového defaultního formátu, který není kompatibilní se starou verzí.
Vím o případu, kdy se šéf IT oddělení rozhodl „přesvědčit ostatní pracovníky firmy k upgradu na nové Office“ tak, že rozesílal spoustu dokumentů s důležitými instrukcemi a pokyny výlučně v DOCX. Nešlo o ty instrukce, ale o to, aby zlomil vůli i těch posledních, kteří stále odolávali Ribbonu a vymlouvali se na to, že s Ribbonem neví, kde které funkce jsou a nemohou tedy dělat rychle a správně svou práci. (Nemůže dělat svou práci! Tedy ti lidé si ale umí najít výmluvy, že?) DOCX tedy zafungoval jako trójský kůň, část technologických opozdilců kapitulovala sama a ty ostatní k přechodu dohnali kolegové, které už otravovalo, že jim musí pořád konvertovat dokumenty. To je, svého druhu, rovněž „technologická sabotáž“, není-liž pravda?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
