Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality | Kapitola 5
Seznam kapitol
Jedno tvrzení říká, že každá technologie, která může být zneužita, taky zneužita bude. Scifi dystopie jsou v mnohem prorocké – v roce 1907 napsal H. G. Wells „Válku ve vzduchu“, která se za deset let stala surovou realitou. Z jakéhosi důvodu se ale zdá, že nejsme schopni sejít z cesty, kterou před nás podobní autoři s předstihem kreslí.
Internet jako médium je třeba hlídat z mnoha důvodů. Za prvé je to médium, přes které si lidi vyměňují informace zdarma, čímž korporacím utíkají velké zisky. Za druhé, je to médium, kde může občan nejsnáze spáchat „thoughtcrime“ - a jakmile se vydáme cestou postihování „thoughtcrime“, nemůžeme internet ignorovat. A hlavně: Čím více věcí je v internetu zapojeno, tím zajímavější možnosti nabízí pokud jde o sledování, zásah a nebo krádež či sabotáž.
Každé moderní zařízení má dneska kameru. Má ji mobil, notebook, dokonce i televize ji má. Tohle oko se nikdy nezavře, řídí ho jenom software, nemůžete ho eliminovat jinak, než že ho něčím přelepíte. Jak poznáte, co přesně dělá software v zařízení, které na vás míří kamerou? Dívá se a nebo nedívá? První motivace hackera je voyeurismus, sledování „objektu zájmu“ pomocí věcí s kamerou, které dotyčný vlastní. Udělat se to dá a už se to stalo.
Pokud se prolomíte do něčího systému, můžete zkoumat všechno, co o sobě zařízení prozradí – prohlížet si dokumenty, maily, alba, porno, můžete sledovat všechno, co dotyčný má. Třeba se to bude hodit! Příslušníci politické strany VyVolených si preventivně nahrávali skoro všechno. „Slečna Kočí, co si na diktafon točí, jak na záchodě močí“ popsala, jak si nahrávací zařízení nosila ve výstřihu, který si maskovala šátkem. S postupem technologie, jak se nahrávací zařízení zmenšují, budou třeba stále menší šátky a nakonec ho na sobě budou moci nosit i méně vybavené soudružky. Pokud vám stojí za to dělat takové věci, není ještě o moc lepší konkurentovi / kolegovi prohledat mobil či laptop?
Na úrovni států je z kradení dat už prakticky průmyslové odvětví. Americká armáda byla lehce překvapena, že zatímco ona se orientovala na využití počítačů pro „Command & Control“ (nezaměňovat s Command & Conquer), tak Čína pojala IT technologie více špionážně a bez skrupulí luxuje tajná data všude, kde to trochu jde. Jak se říká, když vás nechytí, tak vás nemají – a i když dohledáte hackera do Číny, tak co s tím, když tamní vláda řekne, že všechny ty řeči o hackování jsou pomluvy a vy fyzicky nemáte toho hackera, abyste ho přivedli před kamery?
Hackování je velká věc a bude to ještě větší věc s tím, jak se bude připojovat stále více „connected devices“, inteligentních spotřebičů (Internet Zero) a jak se bude zvyšovat míra jeho využití normálními lidmi, kteří přes něj tlačí jak zneužitelné informace, tak i platby. Najednou zjišťujeme, že bude zapotřebí jak „internetová policie“, která by řešila digitální ekvivalent ukradení peněženky a dokladů (leaky databází kreditních karet jsou prostě realita), tak i „špionáž a kontrašpionáž“, protože vojenské a průmyslové krádeže jsou taky realitou. ECHELON je realita, hackování energetických a bankovních systémů je realita, v případě války dvou průmyslově vyspělých zemí bude snaha „zničit té druhé straně její digitální infrastrukturu“ taky realitou.
Reální jsou rovněž aktivisté, jak Anonymous, tak hackeři, kteří provádí útoky za „úplatu nebo protislužbu“, piráti, kteří vysávají komerčně chráněný obsah a také „tin foil hat“ aktivisté, kteří celý internet považují za jedno velké zlo a chtějí eliminovat své sledování. Máme lidi, kteří se domnívají, že „Facebook je nový Matrix a je ho potřeba zničit“, máme korporace, které bezuzdně těží data a jejichž šéfové se přitom na nás usmívají z obrazovek. Máme aktivisty, kteří vyvíjí kryptovací software a nástroje na odstranění vaší digitální stopy.
Dámy a pánové, žijeme v kyberpunku!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
