Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality
i Zdroj: PCTuning.cz
Hardware Článek Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality

Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality | Kapitola 6

Michal Rybka

Michal Rybka

20. 4. 2012 03:00 60

Seznam kapitol

1. Jako lumíci 2. Věčně bdící oko kybernetického Bratra 3. Svět „1984“ je tady, jenom je barevnější 4. Ideologie se mění
5. Digitální aktivismus, přečin, zločin, špionáž 6. Roboti ve válce 7. Máme naději? 8. Zautomatizovat!

Jedno tvrzení říká, že každá technologie, která může být zneužita, taky zneužita bude. Scifi dystopie jsou v mnohem prorocké – v roce 1907 napsal H. G. Wells „Válku ve vzduchu“, která se za deset let stala surovou realitou. Z jakéhosi důvodu se ale zdá, že nejsme schopni sejít z cesty, kterou před nás podobní autoři s předstihem kreslí.

Reklama

Ten, kdo vidí Ameriku, která mílovými kroky chvátá za vojenským letectvem bez pilotů a horou specializovaných robotů v první linii, se musí podivovat nad tím, zda jde vážně o zemi, ve které natočili sérii filmů o Terminátorech. Třetí díl filmové série je totiž až nepříjemně blízko realitě. Buď jak buď, americká armáda, tajné služby a částečně i civilisté jsou nadšení z vojenských robotů, které vydrží vegetovat ve vzduchu deset hodit a trpělivě čekat na to, až Al-Džihád dokouří ve své jeskyni šíšu a vyleze se protáhnout ven na vzduch.

Etika použití dronů má řadu nezávislých otázek. Jednou z poměrně častých, ale v podstatě iracionálních, je to, zda je použití dronů „fér“. Rozumíte, sedíte si v řídící centrále pět tisíc kilometrů od cílové oblasti a sledujete na monitoru bojovníky, kteří si pucují kvéry. Zmáčknete tlačítko a oni umřou. Na druhou stranu vám oni nemůžou udělat nic, maximálně dokážou sestřelit drone, což způsobí jenom materiální škodu. Řada lidí to považuje za „nefér“, v jejich vidění světa je třeba vést válku rytířsky, téměř v duchu samurajských či rytířských soubojů, kde se nejprve protivníkovu představíte a pak se, ideálně za co nejvyrovnanějších podmínek, pustíte do duelu. Tohle vidění je humanistické, spíše evropské a je šíleně naivní. Tento způsob válčení historicky využívaly poměrně stabilní společnosti, které si udržovaly profesionální armády a kde hrála svoji roli pověst soupeřů. V podstatě pak šlo o jakousi verzi gladiátorského či sportovního zápasu, kde se měly ztráty omezit.

Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality
i Zdroj: PCTuning.cz

V moderní válce to takhle nefunguje a nefungovalo to vlastně v žádném konfliktu, kde jedna strana tu druhou eliminovala nějakou technickou předností. Luk překonal zbroj, puška překonala luk a tak dále. Moderní války jsou dnes převážně asymetrické a armády se používají způsobem, na který nejsou navržené, jako je policejní služba. Ta značně zvýhodňuje útočníky: Vy jako voják patrolujete v uniformě, kolem jsou jenom civilisté, najednou někteří z nich začnou střílet a vzápětí zmizí v davu. Alkajdisté neváhají jako „platformu pro dopravu výbušnin“ využít ženy, děti a mentálně postižené, zatímco normální voják je svázaný spoustou pravidel. Asymetrická válka není založena na velkých bojových akcích, ale na pomalé psychologické erozi, která dokáže rozleptat morálku i v armádě, která se moc neohlíží na oběti. Takhle to fungovalo ve Vietnamu a i v ruské invazi do Afghánistánu.

A ideální protizbraní je dron. Dron si někde létá, velení se o průběhu akce radí v klimatizované místnosti s kávou a vodou Evian, je možné cíl trpělivě sledovat, analyzovat různými senzory, ověřovat jeho identitu a počkat si, až se dostane na vhodné místo, kde ho můžete rozmáznout při minimálních obětech z řad civilistů. Ať si kritici říkají co chtějí, Američanům se podařilo snížit v posledních dvou letech počet civilních obětí ze 20% na 5% a to je rozhodně úspěch. To s normálním vojákem děláte o poznání hůře, navíc mu stále hrozí odhalení a zabití / zajetí, což je spojeno s nepříjemnými propagandistickými dopady. Když dav ubije a upálí vojáka, je to mnohem nepříjemnější kauza, než když vám rozbijí hračku – pořídíte si prostě novou. Otřesné scény z válek minulého století, kdy jsou zajatí vojáci zohavováni a jejich lebky nabodávány na kůl, byly nahrazeny jen mírně zneklidňujícími scénami z řídících středisek, kde operátor může jíst pizzu, pít Colu a přitom likvidovat nepřítele stejně lehce, jako když hraje nějaký simulátor. Je to nefér, ale funguje to – určitě je to dobrý prostředek pro asymetrickou válku.

Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality
i Zdroj: PCTuning.cz

Více zneklidňující je fakt, že drony využívají tajné služby pro své operace – jak pro „black ops“, kdy likvidují lidi v zemích, se kterými formálně nejsou ve válce, ale i k běžnější činnosti, jako je špionáž. Malí roboti můžou špehovat, můžou k někomu zajít domů a zabít ho. S tím, jak se tyto technologie zlevňují, budou stále více dostupné pro země, které je dokážou snadno replikovat (Čína) a také budou dostupné i pro soukromé korporace. Dnes je dálkově řízené autíčko zábavné, ale je jenom otázkou času, až ponese nálož, se kterou budete moci zničit cíl a přitom vás přijde na černém trhu tak na 300 dolarů. Atentátník bude sedět v kavárně, „číst si v mobilu“ a přitom navádět robota o ulici dál na cíl. Je jenom otázkou času, až se v centru měst budou lidé rozprchávat před letícím či jedoucím robotkem-kamikadze, na který bude ze všech sil střílet ochranka v pokusu ho zastavit.

Daleko největší problém je ale otázka, zda se drone stane plnohodnotným robotem a dáme mu možnost samostatně se rozhodovat. Z mnoha důvodů je to logický krok – komunikační kanál bude rušený a nebo nebude smět být kvůli riziku zaměření aktivní. Hacking bude tak rozšířený, že drony prostě nepůjde řídit dálkově. Komunikační satelity budou oslepené a nebo zničené. Robot, kterému „dáte cíl, který má vyhledat a zničit“, je v takové situaci logické řešení. Mnoho současných zbraní tak funguje už dneska – raketu odpálíte do oblasti, kde se nachází nepřátelské lodě, ona tam doletí, vybere si cíl a zasáhne ho. Jistá autonomie už v tom je.

Jenomže právě tenhle krok poruší první Asimovův zákon robotiky: „Robot nesmí ublížit člověku, nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.“ První krok k oslabení tohoto pravidla je „boj jen mezi roboty“, například dogfight mezi robotickými stíhači. Další krok bude úder na „převážně robotické cíle“, jako jsou vysoce automatizované lodi s minimem posádky. A v tu chvíli jsme za hranicí.

A nebo se na to rovnou vykašleme a pošleme roboty zabíjet cokoliv, co se jim zlíbí. Omyl je přece normální. Ostatně často kritizované „střílení afghánských civilistů z ruských helikoptér“ se nezřídka týkalo čističů bavlny, kteří nosili nástroje, které pilotům připomínaly těžké kulomety.

Úvaha: (Nejen) technologie nás ženou do totality
i Zdroj: PCTuning.cz

Když si splete čističe bavlny s kulometčíkem profesionální pilot, kdo může vinit robota, že se spletl? Kdo může vinit robota, že sestřelil civilní Mi-8, který vypadá prakticky stejně, jako vojenský transportní Mi-8? Kdo nese zodpovědnost za civilní ztráty?Programátor umělé inteligence? Voják, který o misi rozhodl? Politik, který použití takových zbraní schválil?

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama