Zpět do technologického středověku: Rusko a jeho Studená válka 2.0 | Kapitola 2
Seznam kapitol
Po zahájení války na Ukrajině opouští Rusko jedna západní firma za druhou a dostává se tak do izolace. Čeká Rusko Studená válka 2.0? A co to znamená pro jeho technologie? A co to znamená pro zbytek světa?
Vztah velkých společností k nadnárodním konfliktům byl tradičně rozporuplný. Před První světovou se běžně tvrdilo, že obchodní zájmy společností jsou tak zkřížené, že válka jednoduše nemůže nastat. Za Druhé světové nadnárodní společnosti dokázaly fungovat i napříč válčícími stranami díky svým pobočkám, které na nich měly vydělávat: Známý je příklad Coca Coly, která na americké straně doprovázela vojáky po bojišti, ale fungovala i v nacistickém Německu a vesele prodávala Fantu, kde se jim dokonce podařilo obejít omezení na cukr, takže se Fanta používala i jako sladidlo.
Jiným známým případem je IBM a využití jejich děrnoštítkových strojů v holocaustu. Osobně se vyhýbám obratu „že se IBM podílela na holocaustu“, protože se stroji neobchodovali v genocidálním úmyslu – nacisté je tak prostě použili. Německá pobočka IBM s názvem Dehomag jim ale klidně dodávala stroje, které Němci použili nejen při identifikaci Židů a dalšího „nepřátelského obyvatelstva“, ale také k evidenci v rámci koncentračních táborů.
V době, kdy se ukázalo, že počítačové technologie jsou důležité pro vedení moderní války, se rozhodl Západ odstavit Východ od pokročilých technologií. Sověti si za to mohli částečně sami, protože Stalin označil kybernetiku za buržoazní pavědu a tím sovětské úsilí o dominanci poněkud střelil do nohy. Brzy se totiž ukázalo, že bez počítačových systémů se nedají efektivně ovládat výkonné letouny a rakety a vůbec že celá moderní ekonomika i válka se točí kolem zpracování informací.
Za Studené války tedy přišla embarga, kdy se východnímu bloku nedodávaly opravdu moderní komponenty – a to se teď vrací, protože bez pokročilých komponent nepostavíte ani dron, ani řízenou střelu.