Zpět do technologického středověku: Rusko a jeho Studená válka 2.0 | Kapitola 3
Seznam kapitol
Po zahájení války na Ukrajině opouští Rusko jedna západní firma za druhou a dostává se tak do izolace. Čeká Rusko Studená válka 2.0? A co to znamená pro jeho technologie? A co to znamená pro zbytek světa?
Sověti si s kapitalistickým embargem ale přece už jednou poradili, není-liž pravda?
Není to tak jednoduché, vyrábět klony procesorů nebyla žádná sranda. Na YouTube najdeme například výkonové srovnání mezi Intelem 8088 a jeho sovětským klonem K1810VM88. Ano, přestože vyprávění říká, že si Sověti udělali vlastní litografii, při benchmarku vychází absolutně identická čísla, což je silný indikátor pro to, že litografii prostě obšlehli. Oficiálně se říká, že šlo o reverse engineering a že šestnáctibitová verze, K1810VM86M byla vylepšená a obsahovala některé instrukce z 80286.
Ono se není čemu divit, za Studené války měla KGB celé oddělení, které se specializovalo na krádeže průmyslových designů. Vývoj klonovaných procesorů probíhal v Kyjevě a výroba pak v běloruském Minsku a dva modely, kompatibilní s 8088 a 8086, byly po dlouhou dobu jediné dostupné procesory kompatibilní s x86 na Východě. Procesor byl mimo jiné použit v československém počítači PP06 – a jak je vidět na videu, ani při 10 MHz nevyžadoval chlazení.
Výroba procesorů na Východě neměla konkurovat západní produkci, ale prostě dodávat alespoň nějaké standardní komponenty pro výrobu počítačů. Poněkud šílená jména komponent přitom byla několikrát standardizována a udávala, mimo jiné, zda jde o zodolněnou vojenskou variantu, verzi na export anebo verzi pro spotřební využití. Další části jména popisovaly vlastní komponentu – zda jde o mikrokontrolér, časovač, řadič paměti a podobně.
Priority v Sovětském svazu byly jasné, první byla armáda, potom průmysl a potom všechno ostatní včetně vzdělávání. Problém s produkcí byl v tom, že výroba nikdy nedokázala uspokojit poptávku, vývojové iterace přicházely poměrně pomalu a pak bylo extrémně obtížné prosazovat výrobu jakýchkoliv nestandardních integrovaných obvodů, protože se nestíhaly vyrábět ani ty standardní. Tak například se spekulovalo o integraci čipsetu pro nástupce PMD 85, ale táhlo se to tak dlouho, že to nakonec nemělo smysl. Pro srovnání, zákaznický čip pro ZX81 měl Sinclair do roka po uvedení ZX80!
V okamžiku, kdy nemáte přístup ke špičkovým technologiím, uvažujete pochopitelně jinak. Za Studené války byla řada technologií embargovaná, nesměla se do socialistických zemích vyvážet, přičemž počítačové uživatele asi nejvíc mrzela Motorola 68000 a nejvýkonnější Intely. Ono ne že by to nešlo vůbec, ze SRN a zvláště z Rakouska se individuálně pašovalo, ale to nebyly objemy, které by dokázaly spasit socialistickou výrobu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
