Zpět do technologického středověku: Rusko a jeho Studená válka 2.0 | Kapitola 6

Vývoj vlastní technologie je tak trochu paranoia a tak trochu snaha kontrolovat svůj vlastní osud. Je to nákladné, výsledek je nejistý, ale na druhou stranu se nemůžete stát cílem paralyzujících sankcí. Do jisté míry je to indikátor nedůvěry, ale také snahy o nezávislost. Evropa má taky svůj program, EPI (European Processor Initiative). 

Tento rok bychom se měli dočkat prvních procesorů rodiny Rhea první generace, které by měly být založeny na ARM a RISC-V architekturách a primárně sloužit jako testovací procesory pro budoucí vysoce výkonné platformy. Cílem je přitom „zajištění datové suverenity a bezpečnosti“, schopnosti odolávat embargům, ale také vyvíjet architektury na míru, ať už pro datacentra anebo pro automobily. Krátkodobým cílem je přitom mít vlastní design, dlouhodobým pak schopnost zajistit celou výrobu od návrhu po finální produkty.

Jenomže... finální produkty znamenají, že si v Evropě budeme moci postavit vlastní datacentra a vyrábět vlastní čipy. Výroba čipů je energeticky náročná, je ekologicky a surovinově komplikovaná, ale Evropa začíná zjišťovat, že v některých případech si prostě nemůžete dovolit být odkázaná na cizí dodavatele.

Celé roky globalizace pracovala na tom, aby se vyrábělo jen tam, kde to je nejlevnější. Pak přišla obchodní válka s Čínou. Potom přišel covid. Dnes máme válku na Ukrajině a celosvětová logistika je přitom stále zaseklá. Loni jsme si mysleli, že to nejhorší, co se může stát, bude ucpaný plavební kanál. Nedovedli jsme si představit, že se zastaví obchod s Ruskem a co víc, že se zastaví i tranzit a také přelety přes jejich území. 

Nikdo neví, jak dlouho bude logistika zaseklá, jak dlouho se potáhne konflikt na Ukrajině a jaké důsledky to všem přinese. Víme, že bude problém s energiemi, začíná se mluvit o nedostatku potravin. Je možné, že se všechno změní – a že se od „globální vesnice“ vrátíme zpět k lokální produkci – alespoň částečně.