Články na téma Internet (strana 9 z 10)

Pojem augmented reality (rozšířená realita) se používá většinou jenom ve velmi úzkém slova smyslu: U AR brýlí jako jsou Microsoft Hololens, které směšují virtuálno a realitu. Ve skutečnosti se realita a virtuálno mísí na síti už hodně dlouho – a to někdy s fascinujícími, jindy s děsivými výsledky.

Ve dnech 4. 10. až 6. 10. se odehrál v pražské Paralelní Polis další ročník hackerského kongresu #HCPP19 s podtitulem Opt-out. Jak ale vystoupit z nevyžádaných služeb, které musíme poskytovat státu a stát je vnucuje nám?

Poté, co byla zavedena směrnice GDPR, aneb jak já ji nazývám „ode dneška budete do nekonečna potvrzovat nastavení cookies“, se blíží implementace další směrnice – PSD2. Ta má zabezpečit naše platby tak, že je budete muset potvrzovat biometricky. Příjemným bonusem bude to, že se bude vědět, kdo a za co platil.

Nedávno jsme se dozvěděli, že řecká policie odhalila vraha americké bioložky Suzanne Eatonové na Krétě – pomocí dat o pohybu podezřelého z jeho mobilu. Je to dobře? Je to špatně? Je to důkaz, že jsme fakticky trvale sledováni?

V poslední době se nám šíří představy, že vzdělávání je přežilé. Lidi se naučí učit a budou umět to, co budou zrovna potřebovat – ve chvíli, kdy to budou potřebovat. Typický příklad je IT, kde školy nedokáží na aktuální požadavky reagovat tak rychle jako „samovýuka internetem“. Tento názor je dost ale idealistický a nadsazený.

U poslední úvahy na téma daní pro technologické společnosti, které vyvádějí své zisky do zahraničí, jsem volně oddriftoval od otázky, zda se technologické společnosti nestávají příliš mocné a zaměřil se jen na snahu o jejich zdanění. Ale pokud odhlédneme od peněz – nejsou přece jen příliš mocné? a proč to vadí?

Pewdiepie publikoval padesátiminutové video nazvané „Please watch for watch time thanks“, kde rozebírá Platónovu Ústavu. Věnuje se antické politice, filozofii a rozebírá jak Peloponéskou válku, tak i Sókrata a Platóna. Se 3,1 miliony views jde dost možná o nejúspěšnější filozofickou přednášku v dějinách. A určitě je jedna z nejlépe přijatých!

Někdy stačí být ve správný čas na správném místě a udělat tam něco hloupého – a základ pro meme je na světě. V současné chvíli je meme queen České republiky Emma Smetana aka Disaster Girl 2019. Jak se jí to stalo – a mělo by jí to vůbec vadit?

Když sociální sítě začaly s tažením za „příjemné a bezpečné prostředí pro všechny“, dozvěděli se ti, kteří to kritizovali, že „jsou to soukromé společnosti a když se vám jejich politika nelíbí, máte si založit vlastní web“. A víte co? Policie teď dostala pravomoc vypnout jakýkoliv web. Na devadesát dní, a to jen na základě uvážení příslušníka. Jako fakt.

Rok 2019 je tady – a můžeme volně podumat nad tím, co nám asi přinese. Nemám na mysli jednotlivé produkty, ale trendy, které nám před očima mění technologie. Tedy takové ty fóry, jako že se jednou objeví komický výřez v displeji – a baf, najednou je výřez úplně všude!

Technologický vývoj není rovnoměrný. Smutnou pravdou je, že se ve válce či akutním ohrožení se rychlost technické evoluce zvyšuje. Největší pokrok lidstvo zažilo v období kolem dvou světových válek a války studené. Neplatí už Cicerovo „inter arma silent Musae“, čili ve válce mlčí Múzy? A co nám válka vlastně dala?

Zrození, vzestup, růst, stagnaci a následující pád zažívá většina firem. U technologických firem je zajímavé to, jak rychle dokážou vyrůst a jak rychle dokážou zmizet. Jen některé vydrží tak dlouho jako IBM anebo HP, většina se naopak prořítí svojí existencí jako kometa, na chvíli všechny oslní – a pak zase zmizí v nenávratnu.

Internet vznikl jako globální a svobodný prostor s minimálními regulacemi – a právě to vedlo k zásadním inovacím. Čím méně se státy snaží internet regulovat, tím je to pro všechny lepší. Naopak snaha regulovat internet povede jenom k jeho rozdrobení a ztrátě jeho původního smyslu.

Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.

V posledním článku věnovanému základům problematiky malých domácích sítí si probereme základní nástroje pro práci se sítí. Otestujeme naše připojení, podíváme se, jak prověřit, zda nemáte ve hrách zbytečně špatnou odezvu sítě a jestli ji nemůžete zrychlit, nakousneme i IPv6 a seznámíme se s řadou důležitých vychytávek.

Nedávno jsem se přehraboval v nových routerech. Nesmírně mě potěšilo, že většina z nich má z výroby už rozumná wifi hesla a taktéž se už často nelogujete admin:admin, ba co více, aplikace routerů vás nutí okamžitě si nastavit vlastní heslo. Je to nutné, internet se změnil ve velkou divočinu. A bude ještě divočejší!

Je zvykem štěkat na YouTube kvůli každé hlouposti. Nedávno vypustil PewDiePie do živého streamu slovo „negr“ a zvláště americká média se z toho mohla zbláznit, čímž mi připomněla díl „With Apologies to Jesse Jackson“ ze South Parku. Tento výraz se v černošských filmech se vyskytuje docela často, ale z úst švédského árijce to má asi pikantnější nádech.

Za sebe úvahu zkrátím: Já už nemůžu. Pracuji s webem a YouTube každý den a vybírám místa svého pobytu podle konektivity. Jsem na internetu závislý, i když u mě je to spíš workoholismus. Nedovedu si představit ani psaní bez internetu, který by mi potvrdil či vyvrátil moje domněnky. Problém je, že podobně závislé začínají být i naše přístroje.

Je až strašidelné, kolik lidí opakuje myšlenky neuroteologa Manfreda Spitzera o tom, že technologie nás oblbuje. Ano, jsme na ní závislejší a těkavější. Jádro problému ale není v tom, že muži opustili práci s kladivem u žáru výhně a ženy přestaly trávit den pěstováním plodin a večery tkaním, ale v informačním přehlcení, které přinesl internet.

V Londýně proběhl další islamistický útok – a přišlo další volání politiků po regulaci internetu – líhně extrémistů, teroristů a vůbec kořenu všeho zla. Lidi si tam píšou co chtějí, čtou si co chtějí, nahrávají a dívají se na co chtějí – a to je podle řady politiků právě jádro problému. Neuvědomují si, jaké lekce nám o cenzuře, propagandě a svobodě slova dalo 20. století.

Na fenoménu Modré velryby není zajímavé to, že se objevil, ale jak dlouho trvalo, než se z mainstreamového hororového tématu stal živoucí internetový mem. Internet se totiž už roky ve filmu zobrazuje hlavně ve dvou kontextech: je tam nějaká stránka, kde sledujete skutečný snuff, anebo vražedná hra, která vás zabije, pokud se do ní zapojíte.

Český internet zažil v pondělí 13. února 2017 svoje pětadvacáté narozeniny. Nedíval jsem se na to jako na přelomovou věc – před pěti lety měl dvacáté narozeniny, za pět let bude mít třicáté. Přesto jsem se díval se zájmem na stream přednášek z ČVUT. Ostatně – jak lépe oslavit pokroky internetu než tím, že si vychutnáte kvalitní videostream bez záseků?

Kybernetické válce nebyla dlouho přikládána velká pozornost, přestože se objevovala i ve hrách, jako je Command & Conquer: Generals (2003). Od roku 2013 se ale přesunula na vrchol žebříčku globálních hrozeb a po aféře Snowden a zvláště po podezřeních na ovlivňování amerických prezidentských voleb se z ní stala přímo démonická věc.

Dnes bych se rád pozastavil nad zcela netechnickou otázkou, která mi vrtá hlavou od dob, kdy jsem začal sledovat YouTube: Jsou ti lidé opravdu takoví, jak to vypadá z vystupování na jejich kanálech? Vidíme jejich skutečný charakter, nebo je před námi výkon profesionálního herce, který se uchyluje k vulgaritám jen proto, aby potěšil primitivní dav?