Malé domácí síťování: Nedrhne to někde? A nevystavuju se moc?
Seznam kapitol
V posledním článku věnovanému základům problematiky malých domácích sítí si probereme základní nástroje pro práci se sítí. Otestujeme naše připojení, podíváme se, jak prověřit, zda nemáte ve hrách zbytečně špatnou odezvu sítě a jestli ji nemůžete zrychlit, nakousneme i IPv6 a seznámíme se s řadou důležitých vychytávek.
Vítám vás u posledního článku věnovaného základům domácího síťování. Dnešními tématy skončí spíše teoretická část věnovaná sítím a jak doufám, bude následovat nová, čistě praktická, várka článků, ve kterých se podíváme na konkrétní síťová zařízení. I dnes se dopustím řady zjednodušení, která mi, jak pevně doufám, nakonec odpustíte.
Malá rekapitulace
Layer znamená vrstva, počítačová síť funguje díky vrstvám, které jsou navzájem propojené. První vrstvou (L1) se obvykle myslí fyzický spoj. Jeho základní podobu všichni známe, je to kus kabelu.
Wi-Fi také můžeme brát jako zařízení první vrstvy, tedy pro hrubou představu, nakonec jen nahrazuje kus kabelu. (Ve skutečnosti Wi-Fi různě přesahuje do vyšších vrstev.) Podobně na tom jsou média konvertory, takové zařízení vezme signál z ethernetového kabelu, převede ho na světlo, signál probublá optikou a protistrana ho opět změní na ethernet. Optický propoj se hodí, když vám do domu uhodí blesk nebo pokud stavíte propoj z jednoho panelového domu do druhého, bez optiky se dnes už neobejdete.
Podobně šikovná hračka jsou Powerline, dvě malé krabičky, které přenáší data po elektrické síti. Jsou skvělou alternativou oproti Wi-Fi tam, kde chcete spojit pevná zařízení. Pár takových krabiček jsem už objednal do dalších článků, právě na čtyři koukám. Podstatou první vrstvy je to, že co strčíte dovnitř, to také vypadne ven na druhé straně. Obvykle bez složitější logiky.
Druhá vrstva (L2) je už chytřejší, tady už se provádí určitá rozhodnutí, a to buď na úrovni MAC adres nebo příslušnosti do virtuální sítě (VLAN). Switch vezme data a podívá se na MAC adresu 78:24:AF:D9:D1:64, tuhle adresu už zná, má jí ve své tabulce MAC adres s poznámkou, že je schovaná za portem 3. Tím, že se posílají data jen tam kam patří, se zvyšuje propustnost celé sítě.
Třetí vrstva (L3) operuje s IP adresou, když chce počítač komunikovat s někým z vnitřní sítě, musí si IP adresu přeložit na MAC adresu, proto pošle do sítě paket s MAC adresou FF:FF:FF:FF:FF (pro všechny) a otázkou „Kdo má IP adresu 192.168.0.?“. Switch, který pracuje o vrstvu níž, rozešle tento paket všem, protože požadavek je určený pro MAC FF:FF:FF:FF:FF - tedy pro všechny zařízení v síti. Tak nějak se doufá, že někdo odpoví, zakřičí „Já mám tuhle IP!“ a počítač si jí bude moct zapsat do své ARP tabulky. ARP tabulka je seznam párů IP adresa – MAC adresa, až příště budu chtít s nějakou IP adresou komunikovat a zjistím, že je v místní síti, podívám se do ARP tabulky, kde mám už přeložené páry IP-MAC. Pokud chci komunikovat s někým mimo tuto síť, pošlu to bráně, jak jinak.
Počítač má rád čísla, adresy. Oproti tomu lidé čísla obvykle nemilují. Nikdo si nechce pamatovat IP adresu 172.217.23.196, všichni chtějí použít jméno, a proto tu je překlad jmen DNS. I přesto jsou IP, které si člověk zapamatuje, já si pamatuji třeba IP adresu 8.8.8.8, což je IP adresa DNS serveru firmy Google, dokonce i IPv6 adresa firmy Google je zapamatovatelná: 2001:4860:4860::8888, ovšem tahle IPv6 už je výzva: 2a03:2880:f107:83:face:b00c:0:25de!
Ve skutečnosti jsme tak líní, že už nechceme zapisovat ani číslo portu do WWW adresy. Nechceme psát http://172.217.23.196:80/ ten port 80 nebo 443 pro HTTPS spojení by nás zkrátka obtěžoval, tím ovšem vzniká mlha, která dává sítím neoprávněný nádech tajemství.
Nic z toho, co je tu napsané, by vám nemělo připadat cizí. Vše jsme už probrali v předchozích dílech. A ano, popisuji to všechno zjednodušeně. Věřím, že si vytvoříte obrázek, na kterém budete moci stavět a celý obraz si upřesníte časem. Tento seriál vám má dát schopnost si domácí síť perfektně opravit nebo přidat nové zařízení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
