Dead Island 2: nastavení detailů a jeho vliv na výkon při masakrování nekonečných hord mrtvých | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nabruste sekery, naleštěte golfové hole, opásejte se molotovy. Stáda kráčejících mrtvol se vydala na pochod Amerikou. Dovolená v Bel Air nikdy nebyla tak rudě omamná!
Abyste obstáli v tomto veselém světě, máte na výběr z několika charakterů. Vcelku normální hasič, zápasnice MMA nebo jakýsi potetovaný rapper a několik dalších pošuků. Každý se liší přesně tak, jak byste čekali. Někdo je obratný, další vydrží víc zásahů, jiný je zase silnější, to je klasika. Klasický ovšem není strom dovedností (skillů), protože tu žádný není. Autoři místo běžného syslení zkušeností a následného odemykání schopností zvolili variantu, kdy se vám odemykají sloty, do kterých vkládáte karty s různými vlastnostmi. Zpočátku jsem tím byl znechucen, ale jak karty přibývají, dají se různě kombinovat. Potom třeba zablokování útoku doplní zdraví a zároveň oslabí okolostojící shluk plesnivců. Tady jednoznačně celý systém funguje až v pozdější fázi hry, kdy je k dispozici víc karet. Proti klasickému stromu dovedností je výhoda v tom, že karty nejsou pevně dané a dají se měnit pořád.
Celá hra a její průběh je pochopitelně poplatný dnešní době, potkáte nějakého cvoka, něco se zvrtne, dostanete úkol, splníte a jedeme dál. V lokacích jsou poschovávané i nepovinné questy, ale těch jsem našel velice málo. Některé se zhmotnily až v pozdější části hry, jiné jsem asi ani neobjevil, protože mapa lokace, ve které jste, stojí za to největší hroší lejno. Je to jen pestrobarevný obrázek jako z katalogu zkrachovalé cestovky, ve kterém se nedá pořádně orientovat, hrůza. Jestli mi na DI2 něco vadí, až bych z toho vypouštěl atomové hřiby, je to stupidní mapa. Naštěstí s odemčením rychlého cestování se dá do lokací vracet a čmuchat, kde co zůstalo skryto.
Kromě této hrůzy a nezvyklého hraní pasiánsu v podobě dovednostních karet nemá DI2 zásadnější chybu. Je to vtipná akční řežba, lokace jsou krásné, zombíků k oddělání mnoho, zbraní tucty, NPC nejsou na zabití a celek se hýbe velice svižně. Začátek hry je poměrně vlažný, kolísá pomyslně někde kolem 6 až 7 bodů z 10, ale v půlce hry už je to tak na 8 z 10. Řekl bych, že největším nepřítelem hry dopadající na její věřejné hodnocení bude její současný technický stav a platforma Epic Games.
Zde jedna příhoda ze života Epicu – že hra často padala, to jsem ještě překousl. Ale že jednou spadla a poté se odmítala spustit s tím, že hru nevlastním, byl jsem kapánek rozčarován. Po chvíli laborování jsem zjistil, že moje současná novinářská verze byla zablokovaná a na účtu se mi zpřístupnila verze běžná. V tu chvíli odborník žasne, laik se diví a redaktor zírá, co to je za vtipy.
K technickému stavu – občas jsem viděl, kterak se zombie zhmotní ze vzduchu, jindy zase kráčející mrtvola zmizela, když jsem se na vteřinu podíval jinam. Nejotravnější je ale neustálé padání hry. Zprvu jsem si myslel, že je to kvůli VRAM, ale to se na vysoké detaily drží kolem 7 GB. Nezdálo se, že by jakékoli nastavení mělo na pády vliv. Nejčastěji se hra poroučela k zemi při otevření inventáře nebo pracovního stolu a to klidně několikrát po sobě. Mohl jsem hodinu na pláži masakrovat koupáky, ale jak jsem chtěl zkrvavené nářadí opravit nebo vylepšit, ende šlus.
Dodatek – po vypnutí FSR2 mi hra nespadla ani jednou. Tak teda ďk, AMD.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
