Dell OptiPlex 360 DT - značková kancelář v luxusním provedení
Seznam kapitol
Nestává se zase tak často, abychom zde testovali kancelářské sestavy. Navíc ještě značkové a na osazený hardware opravdu celkem drahé. Na druhou stranu nezajímá vás, co za ty peníze dostanete? Co se skrývá pod kapotou? Pod ruku se nám dostala kompletní sestava s označením OptiPlex 360, tak jsme se jí pořádně podívali pod kapotu.
Pokud se někdy někdo z vás zajímal o historii některých z největších IT firem světa, bezpochyby si uvědomí, jak funguje americký sen. Je až nepochopitelné, kolik těchto společností vzniklo právě v USA a především je nečekaná neuvěřitelná podobnost jejich vzniku. A to ať se jedná o softwarovou nebo hardwarovou společnost.
Vždyť už jenom Microsoft, jehož historie je pro IT nadšence snad již notoricky známá, stejně tak HP, kde byly však začátky přeci jen trochu odlišné, snad díky dřívějšímu datu vzniku. Společnost Dell, tedy nejprve PC’s Limited, kterou následně Michael Dell, jež je logicky zakladatelem, přejmenoval na Dell Computer Limited. A kdo že vlastně Michael Dell je? V roce 1984, kdy tuto firmu zakládal, mu bylo pouhých 19 let a studoval první semestr na lékařské fakultě. Již asi od 15 let, kdy dostal od rodičů první počítač (jednalo se o Apple II), měl však zájem o stavbu počítačových sestav, která se prohloubila především v okamžiku, kdy IBM uvedlo platformu personal computer, tedy PC.
Apple II byl prvním počítačem Michaela Della - odtud jeho zájem o hardware.
O historii společnosti Dell vyšel velmi zajímavý článek v roce 2007 na stránkách časopisu Business World, z něhož si dovolím citovat následující odstavec.
Když osmnáctiletý Michael Dell odjížděl z rodného Houstonu na univerzitu v Austinu, na zadním sedadle svého BMW, které si koupil z prodeje novinového předplatného, si vezl tři osobní počítače. Kdo ho znal, toho to nepřekvapilo. Počítače byly jeho život, ale rodičům musel zároveň slíbit, že nebude zanedbávat studium medicíny. Chtěli z něj mít lékaře. Tři počítače, které si vezl na kolej, je měli varovat. Možná si jich ani nevšimli, což bylo jeho štěstí. Ve své knize Přímo od Dellu (Direct from Dell, 1999) vzpomíná, že první počítač dostal od rodičů k patnáctým narozeninám. Byl to slavný Apple II. Jeli ho s otcem vyzvednout na poštu, a jakmile přijeli domů, Michael odnesl drahocenný balík do svého pokoje, netrpělivě ho rozbalil a pak s velkou chutí počítač rozmontoval. Rodiče to prý dohnalo k zuřivosti. Ale co mohli dělat? Když IBM v roce 1981 uvedla své PC, které zakrátko zcela ovládlo trh, přešel Michael na „pécéčko“, které bylo výkonnější. Protože se v té době chtěl o osobních počítačích naučit maximum, kupoval si literaturu stejně jako všechno, co počítač vylepšuje, jako například větší paměť, disketové jednotky či rychlejší modem. Brzy zjistil, že když nakoupí jednotlivé komponenty a sestaví z nich počítač, může ho prodat za poloviční cenu, než za jakou jej v té době nabízely obchody s elektronikou, a přesto utrží nezanedbatelný zisk. Začal tedy nakupovat jednotlivé komponenty a montovat počítače pro své známé. V myšlenkách se mu rodil plán: pokud by měl malou dílnu, mohl by prodávat ještě víc. Mohl by vlastně konkurovat počítačovým obchodům, a to nejen v ceně, ale i v kvalitě. Dokázal by konkurovat i takovému gigantu, jakým je IBM? Tyto příliš smělé sny v té době zněly jako čirá fantazie. A Michael se měl přece stát lékařem. Svůj slib, který dal rodičům, se snažil splnit, alespoň v prvním semestru. Ve volném čase se na pokoji Texaské univerzity věnoval svému podnikání, jež byla zároveň jeho zálibou. Tím, že u něj byly za slušnou cenu k mání osobní počítače s velmi dobrým výkonem, si brzy získal v Austinu proslulost. Obchodování s počítači se mu dařilo natolik, že se po roce rozhodl k riskantnímu kroku. Přerušil studium a zaregistroval si společnost PC´s Limited (brzy ji přejmenoval na Dell Computer Limited). Jako základní kapitál použil ušetřenou částku ve výši 1000 dolarů. Rodičům o tom samozřejmě neřekl ani slovo, dozvěděli se to později, kdy už vedl vcelku prosperující podnik. Později, když začal dosahovat milionových zisků, mu dokonce i odpustili, jak poněkud ironicky uvádí ve zmíněné knize.
Michael Dell - zakladatel, majitel a výkonný ředitel společnosti Dell Computer Limited.
Jak bylo tedy řečeno, celá politika prodeje společnosti Dell byla od samého začátku založena na teorii přímého prodeje. Jednoduše řečeno, každý zákazník, vlastnící počítač Dell jej kupuje přímo od společnosti Dell a nikoliv od nějakého prostředníka. Tuto politiku prosazuje dodnes a zároveň je asi málo známá informace např. o tom, že právě společnost Dell díky svému systému prodeje byla jedním z leaderů při vývoji tzv. online prodeje, tedy objednávky počítače přes Internet. Online PC od Dell si totiž můžete na jejich webu objednat již od roku 1996, kdy se jiným producentům mohlo o něčem takovém jen zdát. Z dnešního pohledu je to však až nereálná představa, když nyní není neobvyklé si objednat online třeba i jídlo.
Z předcházejícího textu to však vypadá, že společnost Dell postupně pouze expandovala a za dobu jejího vývoje nikdy neprošla žádnou krizí. Opak je však pravdou a např. v roce 1989 byla společnost dosti blízko krachu. To z důvodu, že neuváženě nakoupila obrovské a drahé zásoby pamětí, které díky vývoji IT takřka okamžitě přestaly být využitelnými, kapacita totiž z nakoupených 256kB vzrostla až na 1MB a kdo by v tu chvíli chtěl kvanta 256kB pamětí? Naštěstí se ale podařilo paměti se ztrátou prodat a firma se „odrazila ode dna“.
A takto nějak vypadá současnost Dellu - např. verze Studio.
V současné době je Dell stále leaderem v nabídce značkových počítačových sestav a dalších souvisejících produktů (tiskárny, notebooky, servery). Díky stagnaci trhu s informačními technologiemi se však ještě více zaměřuje na zákazníka a jeho potřeby, důležitá je funkčnost i design výrobků, apod. Tento postoj může potvrdit např. speciální série produktů XPS, apod. Ale ani dnes testovaný OptiPlex není zrovna notoricky známým produktem, takže se máte snad na co těšit.
Pojďme tedy konečně k recenzi, abych celý článek nevěnoval pouze historii Dell, i když nuda by to rozhodně nebyla.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
