Energie nad zlato: Kdy se probudíme? | Kapitola 3

Další šíleností, která v Evropě vznikla, jsou emisní povolenky. Je to mechanismus, který měl původně motivovat firmy ke snižování emisí. Pokud se podíváte na film o Enronu, tak si zapamatujte slavnou větu, kterou šéf Enronu řekl k pokusům o regulaci ze strany Kalifornie: „Je jedno, co vymyslí, my máme víc lidí, víc talentovanějších a lépe placených lidí, kteří přijdou na to, jak na tom vydělat.“

Takže z nástroje, který měl motivovat ty „pokrokovější“ firmy s nízkými emisemi, aby dostávaly bonusy za nízké emise tím, že přeprodávají svoje povolenky těm „špinavým“ provozům, se stal nástroj, se kterým se dá obchodovat. A opět platí to, že když to umíte, můžete na tom slušně vydělat. 

Celá tahle praštěnost zvyšuje ceny energií a fakticky funguje jako daň uvalená na koncového zákazníka. Přináší zdražení energií nejen pro domácnosti, ale doslova pro všechny, což je absolutní katastrofa. Zatímco při zhoršení dostupnosti některých surovin dochází k cenové kaskádě, kdy se růst cen vstupů propisuje postupně dodavatelským řetězcem až na konec, ceny energií zasahují celou ekonomiku najednou – a způsobují zdražování ve všech stupních současně, což masivně táhne ceny nahoru a ve finále způsobuje inflaci.

Zvýšení cen energií navíc způsobuje, že energeticky náročnější provozy neustojí zvýšení cen, zkrachují a to způsobuje nezaměstnanost, což při růstu cen vede doslova k lidským tragédiím. Všechno stoupá najednou, lidi nemají volné peníze, nemůžou kupovat produkty, snižují spotřebu, to snižuje ziskovost firem a vede to k propouštění a ke krachům – prostě si nabíháme do regulérní krize.

Protože je energeticky náročný hlavně „špinavý“ průmysl, vede to k jeho migraci do zemí nepostižených evropským zelenodobrem a činí to zelenodobrý ráj víc a víc závislý na importech. Ty země, kam průmysl prchá, to činí silnějšími, zatímco Evropu to činí slabší a zranitelnější. Deindustrializace Evropy ji dříve anebo později učiní irelevantní, což je v podstatě nevyhnutelný stav.